Vítr ve vlasech 5. díl
Doufám, že si užijete závěrečný díl.
(I když možná se vyskytne i pokračování - kdo má o něj zájem, měl by ho dát patřičně najevo.)
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Vítr ve vlasech
Zlomené srdce
V zákulisí je mnohem klidněji, než v sále. Z chodby vcházíme do větší místnosti sloužící jako šatna i skladiště nepotřebných věcí najednou. Kluci z kapely se zrovna baví se skupinkou holek a kluků - některé z nich jsem zahlédl i ve škole. Pár lidí i nás všimlo a stočili k nám pohledy. Mě teď ale zajímá jen můj Plamínek, nejradši bych mu skočil kolem krku. Kde vlastně je? Netrpělivě se rozhlížím po místnosti.
V rohu zahlédnu zrzavou kštici. Kisu sedí na židli a kolem něj je omotaná pěkná blondýnka. Jenom vyvalím oči a zírám na scénu před sebou. Stojím tu jako solný sloup, na okamžik zapomenu i dýchat. K životu mě probere, až když do mě zezadu někdo strčí a do ucha mi hlas zavrčí: „No jen se nestyď a jdi se seznámit s tou holkou, co sedí Kisukimu na klíně a jazyk mu strká až někam do krku. No jen se neboj.“ Ten hlas poznávám, patří Mattovy. „Možná by tě zajímalo, že spolu chodí už dva roky.“ S každým slovem mě k té židli postrkuje čím dál blíž, jenže já se tím směrem nemůžu ani podívat. Snažím se otočit a utéct, ale Mattovy ruce mě nechtějí pustit. „Ještě pořád toužíš po mém bratříčkovi? Vzrušuje tě jeho blízkost tak, že se nemůžeš ovládnout? No tak neutíkej a jdi za ním.“ Proč nemůže konečně držet hubu. Co jsem mu udělal, že se ke mě takhle chová?
„Pusť mě!“ nevydržím to a křičím na něj. Podívám se mu do obličeje a volnou rukou mu vrazím facku. To ho alespoň trochu vykolejilo, takže povolil stisk a já můžu konečně opustit tuhle místnost hrůzy.
- - - - -
Amadovi na nás jen nechápavě zírají. Neslyšeli, co si povídáme, ale můj řev a facku přehlédnout nemohli.
Matt okamžik jenom stál, pak se otočil a taky odešel z místnosti.
„Co se sakra děje? Co se stalo Kirovi a Mattovi?“ bez úvodu se vyjeveně ptal Kisu, který také nejspíš zahlédl závěr scény, co jsme ztropili.
Jedinou odpovědí na jeho otázku bylo pokrčení ramen, i když Lije už začínalo pomalu svítat. Sice znala Matta dlouho, ale takovouhle žárlivou scénu v jeho podání ještě neviděla. Vlastně jí vždycky připadal až moc vyrovnaný a neustále v dobré náladě.
- - - - -
Vběhl jsem do sálu a schoval se v nejbližším tmavém zákoutí. Sedím na zemi s hlavou položenou na kolenou. Mám pocit, že nemůžu popadnout dech a srdce se mi nejspíš zastavilo. Možná je ten básnický obrat - zlomit srdce pravdivý a já tady teď umřu.
Neumřel jsem. Sakra, proč mě tenkrát nemohli nechat na pokoji, mohl jsem to mít všechno za sebou a odpustit si tuhle hroznou bolest.
Nenávidím Kisukiho, nenávidím Matta.
Vybavuje se mi ten jeho šeptavý hlas podbarvený alkoholem: „... pořád toužíš po mém bratříčkovi? Vzrušuje tě? ...“
Alkohol! Co kdybych se taky jednou zpil do němoty. Alespoň bych na něj nemusel chvíli myslet. Mířím k baru a objednávám si panáka něčeho tvrdého. Barman chce vidět občanku, což mě naštve ještě víc - copak jsem nějaké malé dítě?
Sedím tu spolu s dalšími zoufalci, kteří se snaží zapít svůj žal. Podívám se na dno další prázdné skleničky – kolikátá to vlastně už je? Netuším, ale moje peněženka už vydala skoro celý svůj obsah. Měl bych vypadnout a jít domů.
- - - - -
Mířím ke vchodu a celá místnost se se mnou houpe, přijdu si jak na moři. Vyjdu ven a zahnu směrem kterým tuším domov.
Slyším za sebou kroky, ale je mi jedno komu patří. Můj otupělý mozek si neuvědomuje žádné nebezpečí.
Někdo mě chytne za rukáv a otočí mě směrem k sobě.
Snažím se zaostřit na obličej, který mírně osvětlují pouliční lampy.
Vztekem se mi rozšíří oči. „Ty hajzle nech mě být!“ křičím nepříčetně a snažím se mu vyškubnout. Drží mě pevně a snaží se mě natlačit ke stěně blízkého domu.
Ruce mi zvedá nad hlavu a znehybňuje mě svým tělem. Na uchu cítím jeho teplý dech.
„Přece by jsi přede mnou neutíkal. Nechci ti ublížit.“
„Proč mě teda nepustíš? Proč se za mnou plížíš nocí?“
„Chtěl jsem se jen ujistit, že v pořádku dorazíš domů. Přeci jenom jsem to slíbil svému úžasnému bratříčkovi!“
„Nechci vás už ani jednoho nikdy vidět! A o sebe se dokážu taky postarat sám.“ prskám úplně nepříčetně do obličeje tohohle ignoranta.
„Hmm, když myslíš.“ usmívá se na mě, jako by tohle byl normální rozhovor.
Jeho úsměv se mi vůbec nelíbí a brzy mám zjistit proč.
Jeho tělo mě ještě silněji namáčkne k domu a jeho obličej se přiblíží ještě těsněji k mému. „Tak ukaž, jak se umíš bránit!“ vyzve mě, než přitiskne svoje rty na moje.
Na nic se nezmůžu, jsem úplně v šoku. I přes moji orientaci mě kluk ještě nikdy nelíbal. Moje představy a ani lehká pusa od holky se s tímhle nedají vůbec srovnávat.
Zoubky okusují můj spodní ret. Jazyk se snaží probojovat dovnitř. Matt mi sténá do úst a mě najednou dochází, že to co mě tlačí v podbřišku není spona jeho pásku, ale něco úplně jiného.
Alkohol mi musí nadobro zatemňovat mozek, protože se mi po těle začíná rozlévat rozkoší se vařící krev a já začínám jeho polibek oplácet. Už se nebráním a tak pouští jednu mou ruku, které mám ještě pořád nad hlavou, a zamíří do mého rozkroku. Hladí mě přes kalhoty - cítím jak tvrdnu čím dál víc. Už se neudržím a zasténám. Je to tak nádherné!
Opustí mé rty a do ucha mi zašeptá: „Líbí se ti to, viď?“
Než stihnu zareagovat klekne si přede mnou na kolena a začne mi rozepínat kalhoty. Poznám, že se probojoval skrze mé slipy, protože na penisu ucítím chladný vzduch. Zachvěji se zimou. Chci se zakrýt rukama, ale Matt mi je odstrčí a vezme si mě do úst. Nenadálé horko mě překvapí a já mám pocit, že vyskočím z kůže. Je mi jedno, že sténám na ulici, lidem pod okny, nevnímám totiž nic kromě té neuvěřitelné slasti. Dlouho to nevydržím a dosáhnu vrcholu. Zatmí se mi před očima a já mám najednou dojem, že jsem v ráji.
Otevřu omámené oči a ještě vidím Matta, jak mě opět zahaluje. Na tváři má spokojený úsměv.
Chytne mě za ruku a táhne mě bez jediného slova sebou. Vzpamatuji se až před vstupními dveřmi nějakého domu. „Kde to jsme?“ zeptám se nechápavě.
Jedinou odpovědí mi je další polibek. Spolknu své námitky a jdu dál za tebou.
Podle rozpracovaných plánů odhaduji místnost na jeho kancelář. Dovede mě až do malé zadní místnosti s pohovkou. Na nic nečeká a už cítím jeho jazyk v ústech a ruce ve vlasech. Pokládá mě na pohovku a moje tělo se opět chvěje vzrušením.
„Počkej tu na mě, za chvíli jsem zpátky, ano?“
Souhlasně zamručím a sleduji ho, jak mizí ve dveřích. Zavřu oči a vzpomínám na ty božské pocity, co jsem cítil dole na ulici.
Nevím jak je to možné, ale únava a alkohol vykonají své a já za chvíli již tiše oddechuji a nechávám si zdát o svém milenci.
- - - - -
„To snad není možné!!!“ rozčiloval se Matt, když vstoupil do pokoje. „Jak si k sakru může dovolit usnout a nechat mě tu vzrušeného.“ Přistoupil k pohovce a zkontroloval, jestli opravdu spím.
Otočil se a zaváhal. Měl by zavolat mému strejdovy, že přespím u nich, aby o mě neměl strach. Otevřel dveře do vedlejší kanceláře a rychle vyřídil hovor. Pak se vrátil zpátky, svlékl mě i sebe do spodního prádla, odněkud vyčaroval přikrývku a oba nás přikryl. Přitiskl se k mým zádům, obejmul mě kolem pasu a vdechoval mou vůni.
„Po tomhle už tě nepustím.“ zašeptal mi do vlasů. Ještě, že jsem ho neslyšel, jinak bych se určitě pěkně vyděsil.
- - - - -
Komentáře:
súhlasím s Nex... (angie, 13. 10. 2009 18:40)
toto vie prebrať:) dej sa vyvíja neočakávaným spôsobom, zamotáva sa a na konci... otvorené dvierka pre pokračovanie
trochu mi ale vadilo striedanie rozprávačov, ktoré je miestami neprehľadné. Je síce zaujímavé vidieť veci z 2 uhlov pohľadu, ale ak sa striedajú príliž rýchlo, je to...chyba
ale inak naozaj dobrá poviedka, hlavne zápletka, za tú tlieskam:)
No páni! (Nex, 11. 10. 2009 04:38)
Tak tomuhle sluší komentář "it is so hot!". Nic jiného se říct nedá, povídka, která mě ve čtyři ráno probere po 22 hodinách (podruhé ve dvou dnech) bytí vzhůru do stavu kompletní příčetnosti si to zaslouží. Skvělá věc. Stručně načrtnutá zápletka, minulost, o postavách víme právě akorát, děj se děje. A děje se svižně, přirozeně a dokonce logicky. Krásné - a, ať už tohle napsal kdokoli - jakmile skončí SONP, chci okamžitě pokráčko! Jinak tě najdu a donutím tě k psaní! xDxDxD
:-) (Davida666, 10. 10. 2009 17:47)
Tohle opravdu chce pokračování :-D
=o) (Kaname, 10. 10. 2009 16:54)
tak to bylo supr...jen doufám, že bude pokráčko=o)
Vrní blahem (Nade, 10. 10. 2009 15:54)
tak to bylo opravdu vzrušující!!! Jenom se bojím toho, až vystřízliví. Chce to pokráčo.
=0) (Teressa, 10. 10. 2009 14:56)
wow..cely cas som si myslela ze matty je zabuchnuty skor do svojho brata ale ...super poviedka=) uz sa tesim na dalsie=) rychlo prosiim =)
náádhera (Aylen, 10. 10. 2009 14:54)
Je to krááásna povídka...
....nechce dělat že ví (sisi/ctenar, 10. 10. 2009 14:30)
ale poprav dě a bohužel celou dobu věděla jak to skončí proč musím být ttakov ájakýá jsme proč se někdy nenechám překvapit řekněte, proč si to prostě musím vždy domyslet a ještě ke všmu zprávně?! TO nesnáším! Chce to pokračování ikdžy...............radši mlčím, další díl .
Prima (Kat, 10. 10. 2009 12:53)
musím přiznat, že celou dobu jsem nevěděla, kdo s kým. To se mi nestalo už dlouho. Dobrý
..... (Ichigo Yuki, 10. 10. 2009 12:49)
Jako to chce pokračování xD nadhera ....
| 4. díl |
|
6. díl |
:D..
(Geluš, 5. 8. 2010 9:19)