Půda plná harampádí

Vítr ve vlasech

Předkonzertní události

Sobota

Už od rána netrpělivě čekám, až zazvoní zvonek u dveří, a já se znovu podívám do těch pěkných zelených očí.

- - - - -

V budově diskotéky mezitím běží příprava koncertu zběsilým tempem. Dodělávají se dekorace a kapela se chystá na generálku. Matt tu nemůže chybět a tak pomáhá s čím se dá.

O přestávce Kisu rychle seskočil z pódia a pelášil za Mattem, aby se mu neztratil z dohledu. „Počkej, potřebuju s tebou mluvit!“

„Děje se něco?“

„No víš, něco bych od tebe potřeboval. Pozval jsem Kiru na dnešek a slíbil jsem mu, že se za ním ještě zastavím s lístkem. Jenže to už jaksi nestihnu. Nebyl bys tak moc hodný a nestavil se u něj.“ na chvíli se odmlčel. „A taky mě napadlo, že by jsi ho mohl vzít večer sebou, aby tu nebyl tak sám.“ nevěděl jak na to zareaguje. Po návštěvě u Kiry byl podivně zamlklý a jakoby smutný.

„Dojdu k němu. Jen aby nebyl zklamaný, že místo tebe bude mít jenom náhradníka.“ poznamenal sarkasticky Matt.

„Chovej se mile a určitě se mu po mě stýskat nebude.“ nepochopil bratrovu narážku Kisuki. „A v nejhorším to budou muset zachránit tví přátelé, pozval jsi přece Liju a Ruika, ne?“

„Hmmm, jasně. Tak mi dej ten volňásek a já padám, ať to všechno stihnu. Slíbil jsem jim večeři, tak ať nemusíme jíst za pochodu.“

„Díky brácha, máš to u mě.“

„Takže mě naučíš hrát na kytaru? Abych mohl hrát s vámi a blbnout hlavy mladým holkám jako vy?“

„Když na tom trváš. Ale s tím balením to tedy tak slavné není, takže, abys nebyl zklamaný! A s kluky – fanoušky je to ještě horší.“ zašklebil se na Matta a už pospíchal zpátky na pódium.

- - - - -

Celou cestu ke Kirově domu Matt přemýšlel, jak se k němu chovat. Má mu dát najevo, že o tom ví, nebo se chovat, jako by se nic nestalo?

Dnešní večer si chtěl užít. Liju s Ruikem už neviděl přes půl roku a navíc se chtěl porozhlédnout po nějaké milé osůbce, kterou by si mohl vzít později do postele. Nebavilo ho být pořád sám.

- - - - -

Crrrrrrrrr. To musí být Kisu! Celý rozzářený běžím ke dveřím, za kterými ale stojí ... Matt.

„Ahoj. Koukám, že jsi dost překvapený, že mě vidíš. Jsem tu místo brášky. Je z něj teď velká hvězda, takže nemá na nás obyčejné smrtelníky čas.“

„Cože?“ pořád nechápavě zírám. To je snad zlý sen.

„No prostě mě Kisu poslal místo sebe. Nesu ti lístek. A chtěl jsem se zeptat, jestli nechceš jít se mnou.“

„No...“ snažím se vymyslet, jak slušně odmítnout. „Mmmm. Víš...“

Moje zmatené mumlání lehce přeruší: „Slíbil jsem Kisukimu, že tě vezmu sebou, takže vlastně není co rozmýšlet. Teda jestli sebou nechceš vzít svoji holku.“ hodí po mě vyzývavý pohled a čeká na odpověď.

Zrudnu kde to jde. „Ne nechci. Za chvíli jsem tu.“ Vyhrknu a zklamaně se odšourám do pokoje, popadnu peněženku a mířím za Mattem. Nemůže to s ním být přeci tak hrozné, minule s ním taky byla celkem zábava. Dokud mě nezačal rentgenovat svým pohledem.

Nastoupili jsme do jeho auta a jedeme směrem k centru. Dívám se z okna a ani se nesnažím začínat hovor.

„Koncert je až od osmi, takže ještě stihneme večeři.“

„Večeři?“ překvapením ve mě hrkne. „Nemusíš si dělat škodu, nemám hlad.“ Při představě, jak mě pozoruje při jídle, opravdu ztrácím chuť cokoli pozřít.

„Tak to asi nepůjde, už jsem domluvený s kamarády. Ale jestli chceš můžeš tu hodinu strávit v autě.“ usměje se mému kyselému úšklebku.

„No jestli jsou stejní jako ty, tak se mám na co těšit.“ To jsou teda vyhlídky, všichni se budou bavit mezi sebou a já zůstanu jak páté kolo u vozu.

Asi vytušil směr mých myšlenek. „Budou se ti líbit, neboj.“ snaží se mě uklidnit. Překvapil mě jeho milý tón, takhle na mě dneska ještě nepromluvil.

- - - - -

Když jsme vstoupili do restaurace, Matt hned zamířil ke stolu pod oknem. Jeho přátelé už na něj čekali - nebyla to ale banda kluků jak jsem čekal, ale sympaticky vypadající dvojice.

„Ahoj, koukám, že sis na nás přivedl posilu,“ pronesla žena, zatímco si mě se zájmem prohlíží.

„To je Kira. Kiro tak tohle jsou mí nejmilejší spolužáci ze střední - Ruik a Liju Amadovi.“

Oba mi s úsměvem podávají ruce. Vypadají mile, takže to snad nebude zas tak hrozné.

Liju se snaží nenápadně k Mattovi vyslat tázavý pohled říkající, co jsem vlastně zač, zatímco si sedám na jednu z volných židlí.

„Kira chodí s Kisukim do jedné třídy. Jsme kamarádi!“

Nechápu, proč na slovo kamarádi dával takový důraz. Co jiného by jsme mohli asi být, těžko mě sebral někde na ulici jako opuštěného psíka. I když, to co se nám stalo, by se tak s trochou nadsázky dalo popsat právě takhle. Další myšlenku už jsem nestíhám rozvinout, protože číšník přede mne zrovna pokládá jídelní lístek.

Tak co si dám? No nemělo by to být nic drahého, tolik peněz navíc zase nemám. Takže se začtu číst sloupec cen, než do názvy pokrmů. Co obyčejné nudle se sýrem, ty tu asi nemají, co?

Matt se ke mě nakloní a do ucha mi zašeptá: „Vím, že jsi říkal, že nemáš hlad, ale nemusíš se omezovat. Dneska jsi můj host.“ Neumí tenhle hluk náhodou číst myšlenky? Nebo jsem tak snadno čitelný, že hned každý pozná na co myslím? Podívám se do jeho veselých tmavých očí, které ani v nejmenším nepřipomínají ty Kisukiho. Usměju se na něj a začnu znovu studovat lístek, tentokrát ale tu správnou část.

Nakonec jsem si vybral kuře. Své volby nelituji, protože takhle dobré jídlo už jsem dlouho nejedl. S plným žaludkem a skvělou společností se musím přiznat, že mi Kisu ani nechybí.

- - - - -

Na diskotéce naštěstí nemusíme stát frontu spolu s davem, ale jako VIP diváci můžeme zadním vchodem.

Sál je již alespoň z poloviny plný, aby taky ne, když za půl hodiny má začínat vystoupení. Z reproduktorů hraje hlasitá hudba, ale až to začne, bude to určitě ještě horší.

U baru se zastavujeme pro pití – dávám si jenom kolu, protože alkohol nikdy nepatřil mezi moje kamarády. V podstatě jsem neměl nikdy moc příležitostí přijít s ním do styku. Dnes navíc chci zůstat při smyslech a plně si vychutnat koncert.

Sedáme si k jednomu stolu po straně. Kiju něco vášnivě vykládá Mattovi a ten se tváří, jako by ji nejradši zakousl. Škoda, že kvůli hluku v sále z jejich rozhovoru nic neslyším. Zajímalo by mě, co dokáže Matta tak otrávit.

Podívám se na čtvrtého u našeho stolu. Ruik se na ně také dívá, ale tváří se pobaveně. Když si všimne mého pohledu, do ucha mi zakřičí: „Tak takhle se chovají už od střední. Liju se k němu vždycky chovala jak kvočna. Teď se z něj určitě snaží vytáhnout, jestli někoho má.“.

Tak ochranná křídla je to poslední, co by podle mě Matt potřeboval. To spíš z toho co mi vyprávěl Kisu, ochraňoval všechno bezbranné kolem sebe on.

Všechny myšlenky se mi okamžitě vykouří z hlavy - na pódium totiž zrovna za velkého řevu vstupuje kapela Nukleárních paprik.

Teď se už nenechám ničím rušit. Opírám se o opěradlo židle a hypnotizuji kluky na podiu, lépe řečeno vnímám pouze jednoho. Ohromně mu to sluší - jeho zrzavé vlasy do se ve světle reflektorů zářivě lesknou až mi připomínají pozlátko na čokoládovém bonbóně. A sladké přímo miluju. V upnutých kalhotách se dá i na dálku rozeznat ta část, kterou bych tak rád cumlal.

Nevšiml jsem si ani, že mě Matt pozoruje a v očích se mu začíná stupňovat vztek.

Na chvíli zaregistruji, jak se nás Liju snaží vytáhnou na parket. Rychle odmítám a znovu se zaposlouchávám do toho sexy hlasu.

Z mého opojení mě probere až přestávka. Lija se mě zrovna na přitočila a na něco se ptala.

„Promiň, říkala jsi něco?“

„Ptala jsem se, jestli nevíš kam zmizel Matt.“

„Netuším, vždyť přeci odcházel s vámi.“

Než se ho stihla vypravit hledat, přijde sám k našemu stolu. Na tváři připitomělý úsměv. Alkoholové výpary, které z něho vycházejí dávají jasně tušit, kde trávil čas. Divím se, že ještě pořád dokáže stát, aniž by se motal.

„Tak co, nepůjdeme navštívit mého úžasného bratříčka?“ vypadne z něj.

„Panebože, co to vyvádíš, ty pitomče? Zrovna jsme tě chtěli jít hledat...“

„No nevadí. Když už je tu, můžeme alespoň jít za Kisukim.“ přerušil Ruik kázání své ženy.

-----------------------------------------------

Tak tohle byla přeposlední část toho, co mám napsáno. Takže příště se můžete těšit na závěr.

Komentáře jako vždy potěší.