Smůla ve hře - štěstí v lásce??? - 7. díl
První dárek k narozeninám, tak si ho užijte:-)
Co se dá oslavovat v pohřebním a jak může změnit život nepříjemná návštěva u kamaráda?
----------------------------------------
Smůla ve hře, štěstí v lásce?
Oslava v černém
Tak už je tu zase to milované ráno. Zamáčknout budík, vyskočit z postele, v koupelně se trochu zkulturnit a rychle nasednout do auta, než se na silnicích začnou tvořit kolony. Vše proběhlo rychle a bez komplikací, takže za chvíli už parkoval v podzemních garážích. Kolem prázdno - většina parkovacích míst teprve čekala na obsazení, vlastně v celém podlaží by se jistě nenapočítalo více než desítka vozů. Většina zaměstnanců se totiž začínala objevovat až po půl deváté. Stejně tak i na chodbách panovalo ticho, nic nenasvědčovalo tomu, jaký ruch tu bude již za pár hodin. Naplněný klidem se pomalu blížil ke své kanceláři. V ústech už téměř cítil chuť prvního dnešního kafe, které si za chvíli uvaří. Nedočkavě otevřel dveře, aby o vteřinu později málem vyskočil z kůže. Jen náhoda zachránila Wiki před bolestivou srážkou, jinak mohla mít na těle krásnou modřinu ve tvaru kliky. Co tu dělá? Nechápal jeho mozek, vždyť dřív než on se tu objevuje pouze výjimečně. Vlastně snad nikdy. Copak je dnešek nějak významný, nebo by chtěla dostat přidáno? Pořádně se na ni podíval. Teprve teď si všiml zásadní změny – všechno její oblečení mělo černou barvu. Tmavou plochu nenarušovaly ani pro ni typické zářivé doplňky. To jí někdo zemřel, že svoje veselé modely vyměnila za pohřební stejnokroj? Hned se na to musel zeptat, nikdy nechodil dlouho kolem horké kaše. Místo smutku se však na něj zářivě usmála. „Samozřejmě, že nikdo neumřel. To oblečení je na oslavu.“ „Na oslavu čeho?“ Co se dá slavit ve smutečních barvách, den kominíků? „Zlaté medaile.“ Nadšení z ní přímo prýštilo. Začala něco štrachat na stole, po chvíli vytáhla noviny. „Tak to je on. Evan Lysacek.“ ukázala prstem k fotografii muže na titulní straně. „Včera vyhrál na olympiádě krasobruslení.“ Ze zdvořilosti si obrázek prohlédl. Černá byla opravdu barva, která ho vystihovala – černé vlasy, snědá pleť, černý kostým. „Moc děkuju, že jste mě včera pustil. Měly jsme totiž s holkama televizní večer.“ Tak to je fajn, že místo práce čučí na televizi. Důležitější už to vážně být nenohlo. Nejspíš se něco z jeho nechuti projevilo v obličeji, protože ho okamžitě začala přesvědčovat: „Možná by jste to měl taky někdy zkusit. Připravit si nějaké dobroty na uždibování, otevřít láhev vína a až do večera nedělat nic jiného, než koukat na kroutící se chlapy. O dost zajímavější než finanční zprávy.“ Ústa měla roztáhnutá širokým úsměvem, jakoby právě vyhrála v loterii několik milionů. Jak málo stačí k lidské radosti. „Nebojte, vysílají i ženy. Takže si na své přijdou i chlapy.“ Konvice klapnutím oznámila dovaření vody. Kell využil jejího vyrušení a raději zmizel u sebe, neměl zrovna náladu se hned po ránu bavit o sexy sportovcích. Od včerejška tu na něj čekala ještě pořádná hromada věcí, které musí projít a vyřídit. Stejně jako včerejšek a dnešek probíhala většina jeho dní. Ráno zahajoval probuzením ve své příjemně vyhřáté posteli, s ranní erekcí a slibem, že dnes už si určitě někoho najde. Jenže jak postupně plynul jeden den za druhým, pomalu se stávalo samozřejmostí zklidnění pod ledovou vodou, nebo naopak rychlé uvolnění při teplé sprše. Zvláštní, jak rychle si tělo zvykne po dlouhodobé abstinenci. Po návratu z práce se unavený svalil na pohovku a na nějaké povyražení venku neměl ani pomyšlení. Navíc čím dál častěji musel odrážet Jamesovi nabídky povolných dívek, nebo v lepším případě pouze pozvání na večírek. Proto po měsíci přesvědčování s povděkem skočil po možnosti zajít k němu večer na hokej a pizzu od dodávkové služby. Žádné ženské, jen pohoda nad pivkem, a ještě by to mohlo alespoň na pár dní snížit jeho starost o něj. Ze skříně konečně vytáhl jiné oblečení než oblek a se skvělou náladou vyrazil. Zazvonil u Jamesových dveří. Téměř okamžitě se otevřeli a do náručí mu málem skočila žena s cigaretou v ústech a zapalovačem připraveným k zapálení. „Pardon.“ omluvil se Kellan automaticky a ustoupil jí z cesty. Nespletl si náhodou dům? Ještě než stihl domyslet, vtáhly ho dovnitř něčí ruce. Naštěstí patřily Jamesovi. Ten mu nedal ani chviličku na vzpamatování a už ho táhnul do obývacího pokoje. Kellan vždycky nechápal, proč má jeho přítel dům, který by jistě uspokojil potřeby celé rodiny. Ale potom, co se podíval kolem, o důvodu nepochyboval. V místnosti postávalo v hloučcích několik desítek lidí a další postupně přicházeli a odcházeli z různých částí domu. Takový večírek by se opravdu do jeho dvou malých místností nevešel. Jeho lidský pohon konečně zastavil a ihned ho představil hloučku žen, které vypadaly jak vystřižené z časopisu. James se téměř okamžitě otočil a nechal ho napospas davu. Panebože! Jak mu něco takového mohl udělat! Nalákat ho sem na klidný večer a místo toho tohle? Pomyslel si, když si prohlédl dívku, která se k němu začala mít více, než bylo příjemné. Jak má utéct takovýmhle harpiím? Rozhlédl se znovu po místnosti, tentokrát detailněji. Hledal někoho, kdo by ho mohl zachránit. S politováním zjistil, že víc jak tři čtvrtě lidí nikdy neviděl, a zbytek znal pouze velmi zběžně. U některých by si vlastně ani nevybavil jméno. „Omluvte mě, dojdu si pro něco k pití.“ dostal ze sebe nakonec. Bohužel to zabralo pouze na dívky, které k němu nebyly přisáté jak klíště. Vlastně by to měl brát jako úspěch, když se zbavil alespoň několika z nich. Teď se snažil prokličkovat mezi lidmi, co nejrychleji to šlo. Doufal, že setřese i tu poslední. Konečně se dostal ke svému cíli, ale bohužel pořád ještě nebyl sám. Tak alespoň popadl jednu z připravených plechovek a smočil rty v nápoji, jenž plánoval pít v klidu u televize. Tak tohle Jamesovi jen tak nedaruju! Slíbil si v duchu, než ho dívka dostrkala do vedlejšího pokoje. Uprostřed postávajících lidí se na pomalou písničku ploužilo kolem deseti dvojic. Jeho společnice od něj nejspíš očekávala něco podobného. Dobře, jeden tanec a pak se jí musím nějak zbavit. Držel ji tedy za ruku a snažil se nevnímat, jak ho ta její hladí po krku, ani její pitomé řeči. V davu zahlédl Jamese, který zvednutým palcem naprosto zcestně hodnotil jeho úspěch. Musím se jí zbavit, vířilo mu celou dobu v hlavě do táhlého rytmu. Jen co dozněla melodie, popadl dívku za ruku a táhl ji k místu, kde před chvíli zahlédl několik známých tváří. Nejspíš si však jeho spěch špatně vyložila, protože za ním na svých podpatcích nadšeně cupitala. „Ahoj Franku, tak jak se bavíš?“ oslovil jednoho z mužů. Nedal mu však šanci odpovědět, postrčil dívku směrem k němu a se slovy: „Už znáš tuhle fajn holku.“ mizel rychle pryč. Oddechl si, až když se dostal zpátky do první místnosti. Takže jaký je plán? Útěk nepřipadá v úvahu, než se dostane ke vchodu, někdo ho určitě odchytí a na vylézání okénkem v koupelně ještě není dost zoufalý. Nejspíš mu zbude vzít pár plechovek a zašít se někde v hořením patře. Mrštně skočil po pivu a už se nenápadně blížil ke schodům. Cestou ho ještě bohužel zastavilo pár lidí, ale snažil se je rychle odbýt, aby to co nejméně zbrzdilo jeho ústupný manévr. Když se konečně dostal na horní chodbu, přelétl ji pohledem, nic nebezpečného však nespatřil. Přišel ke skříňce s telefonem a otevřel její dvířka. Věděl, že zde najde staré noviny, než je Jamesova hospodyně definitivně vyhodí. Popadl ze shora nejnovější výtisky a zamířil k poslednímu z hostinských pokojů. Opatrně začal otevírat dveře, místnost však tonula ve tmě a nic nedávalo tušit něčí přítomnost. Vklouzl dovnitř a ihned otočil klíčem v zámku. To poslední co si přál bylo, aby ho tu někdo rušil. Rozsvítil lampičku na nočním stolku, zul si boty a pohodlně se rozvalil po posteli. Hudba a hlasy ze zdola tu teď zněly jako vzdálené šumění moře. Po tom, co si dosyta užil klidu, rozprostřel noviny, vylosoval první výtisk a dal se do čtení. Seriozních zpráv tu bylo poskromnu, většinu tvořily různé bulvární zprávy a sport. Po prolistování prvního čísla se mu do dalšího příliš nechtělo. Kouknul na hodinky a zjistil, že jeho skrývání trvá zatím pouze osmnáct minut. Pořádně upil ze svých zásob, aby si dodal dostatek kuráže do dalšího výtisku. Stránky o životě smetánky okamžitě přeskakoval, takže se velice rychle dostal znovu ke sportu. Povzdechl si a přečetl si něco o korupci mezi rozhodčími. Otočil list a opět přejel všechny nadpisy. Jeho oči upoutalo: Vrátí se francouzský vládce krasobruslení, nebo ho převálcují mladší. Podíváme se, co píší. Když už tu musí tvrdnout, tak se alespoň může něco dozvědět o koníčku své sekretářky. Alespoň by příště nemusel být úplně mimo, až mu bude líčit svoje orgasmické zážitky před televizí. Vzpomněl si jak mu říkala, že pohled na bruslící chlapy stojí vážně za to. Možná až bude mít trochu čas, mohl by to taky zkusit. Celý článek vlastně neobsahoval moc informací, snůška spekulací neměla daleko k věštění z hvězd. Při přečtení jména Brian se mu však srdce roztlouklo rychleji. Sice to bylo naprosto nelogické, ale jen díky tomuto jménu ho příběh nějakého krasobruslaře začal zajímat. Dnes se má rozhodnout o jeho osudu, zdali pojede na Mistrovství světa, nebo zůstane doma a celý rok si bude lízat rány. Kellana ani nenapadlo fandit nějakému Ponserovi nebo Preaubertovi, kteří stejně jenom těžili z bruslařova neúspěchu. Podíval se na datum na horní straně stránky – 15. březen. Okamžitě začal mezi zbývajícími čísly hledat 16. března. Otevřel rovnou na stránky se sportovní rubrikou a nedočkavě očima přejížděl řádky natisknuté černou barvou. Už měl téměř další stránku v polovině otočení, když našel to co hledal. „Sakra! To nemůžou už v nadpisu napsat, jak to dopadlo!“ rozčiloval se. V tom se zarazil, když jeho pohled zaznamenal fotografii přiloženou k článku. Pořízenou z dálky a ještě nekvalitně vytisknutou, takže neposkytovala příliš zřetelný obraz obličeje. Přesto mu připadalo, že ho zná. Zíral stále na papír. Stránku si přiblížil až téměř k očím, ale žádné podrobnosti nespatřil. To není možné! Už musí mít asi halucinace. Přece jeho Brie nemůže být tenhle slavný krasobruslař, to prostě nejde! Štípl se do ruky, aby se přesvědčil, že to není jen nějaká podivná hříčka jeho mozku. Rychle přelétl očima článek, zdali neobsahuje nějakou informaci, díky nimž by se potvrdila nebo vyvrátila jeho šílená domněnka. Nic. Jenže co by vlastně čekal, vždyť za celé dva dny mu ten muž o sobě téměř nic neprozradil. Tenkrát mu to nevadilo, ale teď by po každé podrobnosti skočil jako hladový pes. Tak co teď? Napadlo ho rozběhnout se dolů mezi hosty a vyptávat se každého zdali ho neznají. Vlastně dole zahlédl Wiki! V polovině cesty ke dveřím mu ale došla velká trhlina v jeho plánu. Dívka přece u sebe nemá žádnou jeho fotografii a jeho popis by určitě seděl i na další miliony jiných mužů. Svalil se na postel a zíral do stropu. Hlavou mu vířily různé šílené scénáře, které by se mohli uskutečnit, kdyby ho vyhledal. Od šťastného shledání až k tomu, jak ho vyvleče ochranka jako nějakého psychopata. Musí zjistit, jestli je to opravdu on! Popadl noviny a znovu si prohlédl obrázek a přečetl článek. No ať je to kdokoli, hlavně že to zvládl a jede do Turýna. Vlastně proč by se nesebral a rovnou tam nejel, ať se přesvědčí na vlastní oči. Nešplouchá mu už trochu na maják? Jet si na zdařbůh někam do Evropy, jen aby se přesvědčil, jestli je jeho šílená domněnka pravdivá? Vždyť v dnešní době existují i jiné zdroje informací, od čeho máme internet. A od čeho máme mobily! Málem spadl z postele, jak se rychle natáhl po svém saku. Zajel do vnitřní kapsy a nahmatal přístroj. Vytáhl ho a okamžitě vyťukával do vyhledávače krasobruslařovo jméno. Na vteřinu, kterou musel čekat, se mu zastavilo srdce. Zavřel oči a v duchu si pořád opakoval – ať je to on, ať je to on … Stránka už musela být určitě načtená, ale jemu se pořád nechtěly otevírat oči. Co když to bude úplně někdo jiný a jeho nadšení tím okamžitě zmizí? Zhluboka se nadechl a prudce je otevřel. Z fotek na displeji se na něj dívaly zelené oči, které důvěrně znal. Připadal si jak dítě, které dostane k Vánocům přesně ten dárek, o kterém snilo. Do očí se mu draly slzy štěstí a měl silné nutkání rozesmát se na celé kolo. Takže jemu se podařilo, to za co by spousta fanynek vraždila, a ani o tom nevěděl. Vždyť kdo se může pochlubit, že líbal světoznámého sportovce, a nejen to. Když se trochu uklidnil, natáhl se opět pro mobil, který mu vypadl při smíchu z ruky. Prohlížel jednotlivé fotky a tvář se mu začala kabonit. Bude ho chtít vlastně ještě vidět, vždyť se svým tělem, slávou a penězi může mít každého, na koho ukáže. Zarazil se. Na jednom ze snímků, byl téměř nahý – jediné co ho zakrývalo, byly šedé boxerky. Začínal cítit nevraživost, i když jeho mozek si plně uvědomoval, že na Briana nemá žádný nárok. Nechtěl, aby si ho mohl prohlížet kdokoli, kdo zapne počítač. To jeho nádherný tělo by mělo zůstat hezky schované pod tričkem a sloužit k potěše jen jemu. Samozřejmě že se na místo jediného obdivovatele hodí ze všech nejlíp. Popadla ho šílená potřeba dozvědět se o něm co možná nejvíc. Poznat celý jeho život! Co když se každé ráno probouzí vedle pěkné blondýnky a tamto byl jenom pouhý opilecký úlet? Hned zítra si musí zajistit lístky na Mistrovství světa i kdyby stály celý majlant! K čemu mu jsou vlastně peníze na kontě, když se celý rok nikam nepodívá? --------------------------
Preauberta zbožňuju. Sice nejspíš nikdy nebude mít výkony na medaile, ale copak se může někomu nelíbit. Je to perfektní šoumen - jeho vystoupení na Andělech ledu ve Francii bylo perfektní.
Mimochodem Brianův program je taky výtečný. Škoda, že něco podobného nepředvedl na olympiádě.
Kdo by se chtěl také mrknout, tak doporučuju stránky, i když si to musíte nejdříve stáhnout do počítače. Vyznavači You tube se bohužel musí spokojit s horšími záběry.
A na konec připomínám ještě nový postup pro přidávání povídek – nejdříve by se měla objevit ta s nejvíce komentáři, takže i vy můžete ovlivnit, co bude další na seznamu:-) Samozřejmě se nemusíte bát vyjádřit svoje znechucení příběhem, vyloženě záporné reakce nezapočítávám.
6. díl | 8. díl |
Komentáře
Přehled komentářů
Super povídka. Ti dva jsou úžasní. Jsem moc zvědavá jak tohle bude pokračovat.
*--*
(Wierka, 7. 11. 2010 21:28)ááá super super... moc dík za díl .. prosíím rychle další díl .. :o)
krása
(bacil, 30. 11. 2010 18:33)