Smůla ve hře - štěstí v lásce??? - 4. díl
Smůla ve hře - štěstí v lásce?
Delfín a ještěrka
Starší muž pomalu vzhlédl od své práce, věnoval jim jeden krátký pohled. Dlouhé prošedivělé vlasy měl svázány řemínkem, aby se mu nepřekážely při práci, a jeho originální vzhled doplňovala i dlouhá bradka zapletená do copánku. Bez zjevného zájmu se znovu sklonil nad rameno mladíka, na které zrovna maloval krvežíznivého tygra.
Brian se rozhlédl po malé místnosti a když uviděl kousek od nich starý gauč se stolkem, nečekal na vyzvání a drze se posadil. Starý muž mezitím dodělal několik důležitých tahů a teprve potom se k nim natočil tělem.
„Tak co si budete přát?“ optal se ne zrovna příjemným hlasem.
„Tady Kell by si rád nechal vytetovat delfína.“ ujal se slova nadšeně Brian.
„Tak se posaďte, budete muset ještě tak dvacet minut počkat, než se vám budu moct věnovat. Zatím si tu můžete vybrat, jak by měl vypadat.“ máchl rukou k nízkému stolku, který byl celý zavalený několika tlustými šanony a různými papíry. Sklonil se zpátky ke své práci a už si jich nevšímal.
„Já jsem říkal, že o tetování přemýšlím, ne že je to už hotová věc.“ snažil se Brianovi šeptem vysvětlit Kell. Ten se už ale hrabal v haldě před nimi a prohlížel jednotlivé motivy. „Slyšíš mě vůbec?“ zkusil to znovu. Zase nic. Tentokrát slova doplnil i pořádným šťouchancem.
„Jasně že tě slyším. Ale teď mě neruš, musím se soustředit na vybírání, aby ti to slušelo.“
„Tak to jsi teda milej.“ rozčiloval se Kellan. Vždyť už je trochu starej na to, aby o něm musel někdo rozhodovat. Podíval se na nadšence vedle sebe – řekl si o to, chtěl legraci, tak ji má mít. „Takže ty ho vybereš mě a já tobě, platí?“
Brian se moc dlouho nerozmýšlel „Tak dobře, platí. Budu věřit tvému vkusu.“
Tím mu sebral vítr z plachet, myslel, že na tenhle návrh nikdy nepřistoupí. Nemohl ale teď protestovat proti vlastnímu nápadu. „Neboj, už mám jistou představu.“ hodil na Briana významný pohled a zavrtal se taky do haldy papírů.
Za chvíli se už bavili nad návrhy, které našli. Jeden z obrázků například zobrazoval ženský obličej – z rozkládající tváře jí vykukoval červ a z důlku viselo oko, a tím druhým se dívala před sebe. „Připomíná mi trochu tu servírku.“ prohodil se smíchem Brian.
Kell si ji pořádně prohlédl a nasadil kamennou tvář. „Tak už mám pro tebe vybráno. Myslím, že na čele se ti bude vyjímat.“
„Tobě by na tváři taky určitě slušela.“
Špičkování pokračovalo, dokud ho v tom nejlepším vyrušil netrpělivý hlas tatéra: „Tak už se vám můžu věnovat. Doufám, že máte vybráno.“
Pohlédli jeho směrem a teprve teď si všimli, že mladík už odešel.
Muž namáhavě vstal a přešel k nim. „Tak ukažte, pro co jste se rozhodli.“
Každý vytáhl návrh pro toho druhého – Brian delfína a Kellan ještěrku.
Po tom co se dohodli i na velikosti a umístění, zbývalo jen zaplatit a dát se do díla. Peněženku opět vytáhl Kell, i když Brian protestoval, že to byl jeho nápad, takže on by měl platit. Jenže přece ho nenechá vydat všechny svoje úspory, které šetřil kdoví jak dlouho, pomyslel si Kellan. Také trval na tom, že Brie půjde první – jinak by z toho ještě vycouval. Ten ale bez námitek usedl na křeslo a svlékl se do půl těla.
Všechno šlo překvapivě rychle, za necelou hodinu ho vystřídal Kellan a ni ne za dvě hodiny už opět vycházeli na ulici.
Ušli pár kroků a Brian ho zatáhl do postraní uličky. Chytil ho kolem krku, stáhl jeho obličej na svoji úroveň a začal ho vášnivě líbat. Tak moc potřeboval uvolnit nahromaděné napětí. Když alespoň trochu ukojil svoji potřebu, odtáhl se na pár centimetrů. Jednou rukou vklouzl pod Kellovu bundu a do ucha mu zašeptal: „Myslel jsem, že zešílím. Dívat se takovou dobu na tvoje poodhalený tělo a nesmět se tě dotknout.“. To si teď plnou měrou vynahrazoval. Vůbec mu nevadilo, že mrzne, dál hladil teploučké tělo před sebou a mazlil se s jeho lalůčkem.
I zprvu překvapený Kellan teď vzrušeně reagoval na dráždění. Cítil svoji i Brianovu zvětšující se erekci. „Nepůjdeme raději někam do tepla? Hrozně tě chci, ale nerad bych, aby mi u toho omrzly koule.“ navrhl Kell.
Brian se od něj zklamaně odtáhl, měl pravdu. Kontakt jejich těl však úplně nepřerušil, stále ho držel za ruku. „Viděl bych to na hotel.“
-----------------------------------------------
Trošku kratší kapitola, ale na další nebudete muset čekat dlouho.
3. díl | 5. díl |
Komentáře
Přehled komentářů
moc pekna kapitolka :D
taky sem zvedava co Kellan rekna na to kdo vlastne Brian je :D
...
(tess, 5. 8. 2010 16:01)už sem se lekla, že se tu nová kapitola k téhle povídce neobjeví. sem ráda, že sem neměla pravdu. hrozně se těšim na to až Kellan zjistí kdo ve skutečnosti brian je :-D šup sem s další kapitolou.
:-)
(Lucik, 8. 8. 2010 17:15)