Smůla ve hře - štěstí v lásce??? - 13. díl
Díl plný prázdnoty – jak postav, tak i autora. Takové malé připomenutí, že ostatní nejednají vždy dle našich představ (jak by taky mohli, nejsou jasnovidci).
Pozor obsahuje duchaprázdný popis sexu (takže 18+?).
----------------------------------
Smůla ve hře, štěstí v lásce?
Prázdnota
Dnešní večer zase nestojí za nic. Spíš je to ohromná lavina bahna, která ho srazila a pohřbila někde na dně jeho černé duše.
Brian se nechal přesvědčit Veronique a opravdu vytočil Kellanovo číslo. Vlastně ani předem netušil co řekne – takže ze sebe vysypal, vše co ho zrovna napadlo. Omluvil se a druhým dechem mu nabídl rande, tak tohle nebyl asi nejlepší nápad.
Kellan ho odmítl. Nevysmál se mu, ale v hlavě si nejspíš musel říkat něco o kreténech. Copak si vážně myslel, že na něj bude měsíce čekat? Vera si to nejspíš myslela, jenže ženy musejí mít zatemněný mozek svojí romantickou představou o lásce. Vždyť tohle ani láska není. Jen takový pokus. Který bohužel nevyšel.
Kellan mu dokonce poděkoval, že kvůli němu našel odvahu změnit si život. Život ve kterém už ale nemá žádné místo. Nanejvýš jako historka pro pobavení přátel.
Cítil se odmítnutý. A to taky byl. Možná si Kellan ani neuvědomil, kolik ho jediné zavolání stálo sil. Jak si sakra mohl dovolit ho odmítnout!
Jenže v srdci to věděl - všechno posral tenkrát v Itálii, mohl být rád, že mu rovnou nezavěsil.
Nechtěl teď být sám. Musel si dokázat, že za něco stojí, že se najde někdo, kdo o něj bude stát. Alespoň na chvíli.
Oblékl se a vypadl ven.
Pochybné podniky Brian nenavštěvoval často, a když tak s přáteli. Jenže tady nikoho neměl. A Veřiných rad bylo pro dnešek už moc.
Světelné kužely klouzaly po postavách pod nimi. Nikde se dlouho nezastavily, problikávaly a pročesávaly dav, stejně jako mnoho pátravých očí. Dopitou skleničku nechal na baru a přesunul se k okraji masy pohupujících se těl.
Rozhlédl se kolem. Přijde nějaké ženě dostatečně přitažlivý, aby udělala první krok? Nemusel čekat dlouho, za chvíli se na něj nalepila hezká brunetka. S tou trochou látky na sobě vypadala lacině, ale to bylo to nejmenší. Chytil ji za zadek a přitiskl k sobě. Nezajímalo ho, kolik jiných mužů na ni dnes podobně sahalo, jemu šlo jen o tenhle okamžik, a pá společných chvil potom. Potřeboval na chvíli všechno zapomenout a dokázat si svoji cenu.
Trpělivosti se mu nedostávalo, po pár minutách ji popadl za ruku a táhl k zadní chodbě. Prošli kolem záchodů dál do ponuré chodby. Za rohem se o pár desítek centimetrů rozšířila. Vypadalo to tu lépe než si po barmanově popisu představoval. Jistou zásluhu na tom mělo slabé světlo, které odhalovalo pouze několik pohovek a křesel. Některé již byli obsazené, ale stále tu zůstávalo dost místa. Vybral až to nejvzdálenější křeslo, posadil se do něj a stáhl si ji na klín.
Hezká holka na klíně, se kterou si může užít. A ono to s ním skoro nic nedělá. Cítil sice slabé pnutí, ale potřeboval by silnější stimul. Popadl její ruku a vtiskl si ji do rozkroku. Moc povzbuzení nepotřebovala, rozepla kalhoty a začala ho hladit. Co to s ním sakra je. Normálně by byl už dávno jak kámen.
Svezla se mu mezi nohy a vzala ho do úst. Nejspíš už ztrácela trpělivost - jestli se nevzchopí, odejde si najít někoho schopnějšího. Snažil se soustředit pouze na klouzání teplých úst. Kroužení jazyka. Zavřel oči. Tak tohle konečně přineslo efekt, i dívka si nejspíš oddechla. Zvedla se a chtěla se na něj posadit, ale zadržel ji. Opřel ji o křeslo a stoupl si za její záda. Ze zadní kapsy vytáhl balíček a už mu nic nebránilo v průniku.
Držel ji za boky a silně přirážel, zuby ji přejížděl po krku a občas kousl. Před zavřenými víčky se mu promítl obrázek jeho posledního milence. Sakra, vzrušovalo ho to ještě víc. „Ach... Sakra.“ zasténal, když si uvědomil, že je to Kellan. Jeho partnerka taky hlasitě sténala, ale to příliš nevnímal. Místo toho jeho uši zachytily jiný hlas. Otočil se tím směrem, trochu zvolnil tempo. O pár metrů dál kmital chumel dlouhých blonďatých vlasů v mužském klíně. Neviděl mu do obličeje, zvuky však dokládaly, že žena to umí skvěle. Jeho hlas mu připomínal Kellana. Znovu přirazil do těla před sebou. Blížil se k vrcholu, takže už dávno nehledal za svými představami hlubší smysl, nechal se unášet pudem. Před očima měl jen tmu a do uší ho bodaly mužovy steny. Konečně vystříkl - do kondomu.
Ještě vteřinku ženu držel a vydýchával se. Podíval se na její nesvlečené tričko a nevěděl co říct. Svezl se vedle ní a mlčel. Žena získala co chtěla. Stáhla si sukni a tričko, sklonila se k němu a líbla ho na tvář. „Za ten pomalý rozjezd to stálo. Díky.“
Zvedl pohled, ale už viděl jen její záda. Odcházela obšťastnit někoho dalšího.
Hlasitý výkřik přitáhl jeho pozornost. Muž se právě udělal své partnerce do úst. Měl tmavé vlasy a v tomhle šeru mu až příliš připomínal Kellana. Copak mu nemůže dát na chvíli pokoj!
Když se zvedl nedíval se nalevo ani napravo a vyšel zadním vchodem na ulici.
Čerstvý vzduch probudil v jeho hlavě ďáblíky, kteří ho na hodinu opustily. Jeden z nich měl hlas Very, jiný jeho bejvalky a ten ze všech nejhlasitější – Kellanův – opakoval, že už ho v novém životě nepotřebuje. Chtělo se mu brečet. Proč ho to ksakru tak vzalo! Vždyť to byl on, kdo všechno před půl rokem ukončil.
12. díl | 14. díl |
(Povídka je pouze inspirovaná skutečnými událostmi, soukromé situace a myšlenky hrdinů jsou však naprostým výmyslem autorky.)
o_o
(Wierka, 19. 1. 2012 20:52)