Jdi na obsah Jdi na menu
 


Samota bolí - 8.díl

20. 11. 2010

Tak nový způsob přidávání vás tedy moc nevybudil zanechat po sobě nějaký dojem.

 

Díky všech čtenářů tak tedy patří Reizo a Wierce. (Smůla ve hře sice měla taky dva hlasy, ale nakonec stejně rozhodne autor:-) )

 

Takže doufám, že až dnes dočtete, nenapadne vás "to byla zase obyčejná nuda", ale alespoň "kam na takovéhle kraviny chodíš" nebo "spadla jsi z višně - takhle by se to nikdy neodehrálo". I pozitivní postřehy jsou samozřejmě vítány.

 

Už dost keců, jde se na to.

 

 

--------------------------------

 

Samota bolí

Co se sakra děje?

 

Naprosto utahaná se konečně doplazila k domovním dveřím. Takhle náročný den už dlouho neměla – dvě nudné odpolední přednášky pro změnu proložené seminářem ze středověku, nemohlo nic překonat. Neskutečně se těšila, až si po osprchování pochutná na perfektní večeři, kterou pro ni uvařil Robin. Nedělal to sice moc často, a ještě k tomu ho musela všechno naučit, ale v okamžicích jako byl tento, nemohlo být nic lepšího.

Otočila klíčem v zámku a vstoupila do předsíně. Nevítala ji však žádná libá vůně, dokonce ani žádný zvuk značící něčí přítomnost.

„Kde všichni jsou?“ zeptala se nahlas. Rozsvítila v kuchyni – na lince, ani jinde žádné použité nádobí, které by dávalo tušit, že si Robin jenom odskočil něco dokoupit. Nahlédla i do jejich pokoje, na stole položená Robinova taška, ale on nikde. Zaklepala na Davida, ale ani ten se neozýval. To že by si kluci někam večer vyrazili by ještě pochopila, ale kde je proboha její slibovaná večeře?

Rozčileně popadla mobil a okamžitě začala vytáčet miláčkovo číslo. Po pátém tůtnutí zavěsila. Neříkejte mi, že si vyrazil s nima do klubu a mě tu nechal? Vyzkoušela ještě Davida, ale ani ten to nebral. Únava z ní spadla a vystřídalo jí o to silnější rozhořčení. Tak jestli pro tohle nemáš pořádné vysvětlení, tak se tedy těš! A nemysli si, že si nechám od tebe zkazit večer, za to mi nestojíš!

Z mrazáku vytáhla balík hranolek a připravila si všechno pro smažení. Když tu nebude nikdo zaclánět, mohla by si konečně pustit Koření života, alespoň se jednou podívá na nějakého perfektního chlapa, který ještě k tomu vaří. Miláček by si měl uvědomit, že není na světě jediný.

 

Kolem půl osmé uslyšela někoho přicházet, takže okamžitě vystartovala, připravená seřvat Robina ještě mezi dveřmi. Bohužel měla smůlu, protože narazila akorát na skleslého Davida. „Ahoj, stalo se něco?“ snažila se rychle zjistit. Teprve teď jí napadlo, jaké tragédie se mohly stát.

Mladík k ní vzhlédnul, oči se mu třpytily neprolitými slzami. „Promiň, ale nechci o tom mluvit.“

„Nevíš co je s Robinem, myslela jsem že někam musel vyrazit s vámi?“

„Kolem čtvrtý jsem ho zahlídl, ale hned odešel. Kam to nevím.“ Než se stihla zeptat na něco dalšího, zmizel u sebe.

Co se to tu dneska děje? Přemýšlela nechápavě. I přes dveře zaslechla tiché vzlyky. Nápad jít za ním zahnala, vždyť řekl jasně, že o tom nechce mluvit. Nemínila ho do ničeho nutit.

Vrátila se zpátky dokoukat konec filmu, ale nějak se nemohla soustředit, její bujnou představivost napadal jeden důvod Robinovy nepřítomnosti za druhým. Ani jeden z nich ji však neuklidnil. Když už se nervozitou chtěla pustit do okusování nehtů, bouchly znovu vchodové dveře. Tentokrát se vztek objevil pouze jako neznatelný stín očekávání úlevy. Pouze poposedla na posteli a čekala, jestli někdo vstoupí do pokoje, nebo to bude jen Pavel, který se také někde toulal.

Naštěstí do pokoje vstoupil její dlouho očekávaný přítel, akorát na obličeji měl přilepený trochu přihlouplý úsměv a oči mu opilecky svítily.

Takže ona si o něj dělá strach a on si přitom vážně někde v klidu nasával. Zlost se vrátila ještě posílená prožitým strachem. „To je dost, žes taky dorazil domů!“ vyčetla mu okamžitě.

On se však jenom chápavě usmál a pokračoval dál přes pokoj. Zato jí naprosto unikalo, co je tu tak legračního. To je až tak moc mimo, že si spletl její křik s milým přivítáním a teď dokonce skříň s dveřmi, nebo co? Zrovna totiž bral za jejich úchytku. Otevřel obě přední poloviny dokořán a začal něco hrabat. Celkem rychle vytáhl matraci, kterou táhl do kuchyně před linku.

„Dneska budu spát tady.“ poznamenal, když si odnášel přikrývku i polštář, které sebral na posteli. „Já vím, jsem strašnej blbec, ignorant a kdo ví co ještě.“ promlouval za ni, protože už viděl jak nabírá vzduch do plic, aby mu toho řekla ještě mnohem víc. „Prosím tě Veverko, můžeš si to nechat až na zítra. Teď nejsem zrovna v hádavé náladě, takže by si to neužil ani jeden z nás. Necháme to na ráno. Dobře.“ Nečekal na odpověď, otočil se k ní zády a začal si svlékat mikinu.

„Ty šmejde jeden! Zdrhneš si na celý večer kdoví kam a ještě si dovoluješ mi říkat Veverko! Proč čekat do rána, já to chci slyšet hned. Kde jsi doprdele byl!“ Její hlas nabíral na intenzitě každou slabikou.

„Uklidni se, miláčku. Nemusí tě slyšet ještě pět pater nad námi. Navíc jsem si dal jenom pár piv tady na rohu U Tomáše.“ Dokončil svlékání a jenom v boxerkách zaplul pod deku (jenom pro zasmání - Word nezná boxerky a tak nabízí jako alternativu v BOLERKÁCH – Na co ten počítač hned nemyslí - Robin v bolerku by to celé proměnil spíš v komedii:-)). „Dobrou noc, Veverko.“ Naposledy se na ni zašklebil a otočil se k ní zády.

„Doufám, že tady do rána zmrzneš a já pak na tvoji mrtvolu akorát plivnu.“ Teď momentálně by do něj nejraději kopla. Hádat se s ním ale nemělo cenu - pro efekt za sebou práskla dveřmi - ještě že nebyly skleněné.

Ještě chvíli pěnila a pak se rozhodla ze sebe všechno napětí a únavu smít v pořádně horké koupeli s vysokou vrstvou voňavé pěny.

V teplé vodě se vážně příjemně odreagovala, ale při zpáteční cestě to stejně vzala kolem linky a „náhodou “ nevybíravě kopla do spáče na podlaze. Ten něco sprostě zanadával, ale jinak nereagoval. Buď se stále nechtěl hádat, nebo jí chtěl dopřát alespoň to malé zadostiučinění, které cítila, ještě když usínala. Aby byl pocit vítězství dokonalý, roztáhla ruce a nohy do všech stran a užívala si ohromný prostor, který měla celý pro sebe.

 
 

Jak blažený pocit probudit se vyspalá do růžova. Teď už by to chtělo jenom pár hodin se válet a na závěr ještě mandlová, nebo alespoň vanilková zmrzlina. Jako by její přání vyslyšelo nebe, nebo alespoň to druhé, pootevřenými dveřmi právě prošel tác se snídaní. Velkému hrnečku s kapučínem, kouskem nanukáče a nahoře štědrým kopečkem šlehačky, věnovala mnohem větší pozornost než nositeli úplatku.

„Dobré ráno. Můžu dál?“ zeptal se naprosto zbytečně, protože už si určitě všiml nadšení v jejích očích.

Přišel až k posteli a počkal, až se s polštářem za zády pohodlně uvelebí. „Snídaně, pro nejlepší holku pod sluncem.“

„Nekecej a naval to!“ neocenila jeho lichotku a natahovala se po lahůdce. Kdyby neměla zavřenou pusu, možná by jí i tekly sliny.

„Vždycky ti rád udělám radost.“ komentoval její nadšení.

„Jen si nemysli, že ti ten včerejšek projde tak snadno!“ zamračila se na něj. Úplatky nesnášela, ale víc jí štvali korumpující lidi.

Posadil se na kraj matrace - v bezpečné vzdálenosti od ní. „Asi bych ti měl vysvětlit, proč jsem se včera choval jako vůl, ale až to uslyšíš, budeš určitě v šoku stejně jako já.“ Při dramatické pauze se jí podíval do očí. Její pochybnosti tím ale rozhodně nezahnal.

„Takže jednoduše – včera jsem se vrátil dřív ze školy a když jsem šel kolem koupelny, dostal jsem málem infarkt.“

„To někdo zrovna používal tvoji voňavku, nebo co?“

„Fakt vtipný.“ Kyselá grimasa, ji málem rozesmála, ale chtěla si ponechat kamený výraz. „Viděl jsem Davida, jak se polonahý nechává na pračce ocucávat. Kdoví, co se dělo, když jsem odešel. Brrr.“ Otřásl se nechutí.

„Tak to je super, ne? Proč se rozčiluješ.“ Že by jí unikala nějaká čistě chlapská souvislost?

„A co je na tom prosím tě tak super?“ koukal na ní pro změnu on jak na marťana.

„Neříkej, že mu to nepřeješ – že si konečně našel svoji první holku.“

„Co to plácáš za kraviny. Jakou holku? Vždyť on se tam obíral s tím svým blonďákem!“ Znechuceněji už to říct nešlo?

„David a Pavel?“ opakovala si spíš pro sebe. Jak je možné, že si toho předtím nevšimla, vždyť na lidi měla čuch. „Proti gayům nic nemám. Vlastně do dneška jsem ani nevěděla, že někoho takového znám.“

„Takže tobě to vůbec nepřijde divný. Dva kluci skoro píchaj v naší koupelně a tobě to přijde naprosto normální? Koupat se ve vaně, ve které prováděli kdoví co?“

Při pohledu na Robinův znechucený obličej Moniku něco napadlo. „Neřekl jsi jim včera nějakou blbost, že ne?“ Tím by se vysvětlovalo Davidovo divné chování – nejdříve smutek, potom pláč, i to, že s ní o tom nechtěl vůbec mluvit.

„Popravdě neřekl jsem jim vůbec nic. V tom šoku mi přišlo nejlepší vyklidit pole a všechno si srovnat v hlavě nad půllitrem.“

Alespoň něco! Ale stejně měla chuť umlátit ho tou malou nerezovou lžičkou, kterou zrovna držela v ruce. „Možná lepší, když přímo neslyšeli tvoje oduševnělý kecy, ale myslím, že tvůj úprk nevyžadoval moc doprovodných slov. Jakou skvělou věc jsi teda za ten večer vymyslel? Podle doby rozjímání, to musí být přímo geniální.“

„Prostě by se měl ten kluk spakovat a vrátit se odkud přišel. Nemíním se bát vystrčit nos z pokoje ve vlastním bytě.“

„Tak to je super řešení – vyhodit Pavla. Myslíš, že si David už nikdy nikoho nepřivede, nebo co? Tak já ti povím, co uděláš. Hned jak je uvidíš, řekneš jim, že tě trochu šokovali, ale že je to v pohodě. A že až to na ně příště přijde v koupelně, tak ať za sebou zavřou dveře a pro jistotu i zamknout. A nechci slyšet žádné námitky.“ dodala, když viděla jeho nesouhlas. „David je fajn kluk a to že má přítele, na něm přece nic nemění. V životě uvidíš ještě horší věci, než jen líbající se kluky.“

Strčila do něj. „Nejvyšší čas vypadnout do školy.“ Rychle ho políbila na rozloučenou. „Doufám, že tentokrát odpoledne přijdeš včas. A zkus si to srovnat v hlavě trochu líp.“

Konečně si v klidu mohla vychutnat svoje kapučíno.

 
 

Přes den se našlo spoustu volného času, kdy Monča mohla promýšlet svůj skvělý plán, jak otupit alespoň nejostřejší Robinovy námitky k včerejší události. Prostý příkaz – tohle udělej, by na něj nejspíš nefungoval. Nejlepší donucovací prostředek vymysleli vlastně už ve starověku – cukr a bič. A co může mít asi tak mladý kluk nejradši?

Podle plánu na něj čekala hned za vchodovými dveřmi. Proto jakmile otevřel, vrhla se na něj sexy kočka, která ho okamžitě natlačila skrz otevřené dveře do malé místnosti. Prostor ozařovala stolní lampička položená na zemi a namířená vysoko na zeď, takže se od ní odráželo příjemně měkké světlo. Ve vzduchu se spolu s párou mísila vůně bylin.

„Vyskoč si nahoru, prosím.“ ukázala směrem k pračce. Její tichý hlas zněl v stísněném prostoru nepřiměřeně hlasitě. Dívala se mu do očí a užívala si jeho ohromení střídající okouzlení. Hra světla a stínu na její tváři ještě zvýrazňovala kouřové líčení. Chaotický účes tvořilo několik pramenů sepnutých vysoko na hlavě v rozčepýřený drdol a mnoho tenčích pramínků různě visících z něj. Mohla by připomínat divoženku, tomu však neodpovídala vyzývavě krátká sukně ani rozevřený výstřih košile. I když kdo kdy viděl divoženku?

Nedala mu další čas na zkoumání a stoupla si těsně k němu. Dlaněmi pohladila drsnou látku na vnitřní straně jeho stehen, čímž se mu snažila naznačit, aby ji pustil ještě blíž. Okamžitě splnil požadavek, odměny v podobě pohlazení v rozkroku se však nedočkal. Ještě bylo příliš brzy na přímé dráždění. Raději si přitáhla jeho obličej k sobě a začala ho líbat. Zajímalo by ji, zdali si všiml chuti jahod v jejích ústech, protože jedině kvůli tomu si dala k svačině jahodový džem. On však také chutnal jedinečně.

Robin se nijak nesnažil převzít dominantní roli a tak další krok udělala ona. Aniž by opustila jeho rty, začala rukama šmátrat po knoflíčkách na jeho košili. Po hmatu sice kladly odpor, ale podařilo se jí rozepnout jich tolik, aby mu ji mohla přetáhnout přes hlavu. To samé okamžitě čekalo i tričko. Milovala pohled na jeho nahé tělo, které teď čekalo jen na ni. Snědá pokožka lákala k doteku, její fantazie se rozjela na plné obrátky.

 
 

Z vany vylézali příjemně provonění a uvolnění. Zabalili se do osušek a Monika dokončovala péči o svého miláčka sušením jeho vlasů. Na rtech mu zářil úsměv. Snad se tyky trochu zamyslí nad tím, co tím asi chtěla říct. Prsty prohrábla pramínky jeho vlasů a shrnula mu je z obličeje. No raději nenechám nic náhodě, kluci bývají občas trochu natvrdlí, napadlo ji, než se k němu natáhla pro další lehký polibek. Tělesná láska k té srdeční přeci neodmyslitelně patří.

 

 -------------------------------

 

 Tak tolik Mončin pohled na věc. Příště už se budeme věnovat zase našemu obvyklému páru. Kde se vlastně toulá Pavel a vrátí se ještě?

 

A na konec připomínám ještě nový postup pro přidávání povídek – nejdříve by se měla objevit ta s nejvíce komentáři, takže i vy můžete ovlivnit, co bude další na seznamu:-) Samozřejmě se nemusíte bát vyjádřit svoje znechucení příběhem, vyloženě záporné reakce nezapočítávám.

 

 

7. díl Obrazek

Obrazek

9. díl

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

jooo

(cally, 2. 12. 2010 16:36)

super uz se tesim na dalsi :D

---

(Reizo, 1. 12. 2010 14:21)

skvělé...líbí se mi že alespoň ona to vzala v klidu...nemám v lásce homofóbní lidi...(spíš by je nejradši za jakoukoli narážku zatloukla do země)
těším se na pokračování...XD

:o)

(Wierka, 21. 11. 2010 0:13)

paráda... alspoň ona to vzala dobře.. a doufam že i Robina to přejde ... chudáček David :o( a co Pavel ...
už se těšim na další díl k čemukoliv ;o)