Půda plná harampádí

V příběhu se možná trochu chaoticky vracíme do večera po Pavlově a Davidově přistižení v koupelně.

Dozvíme se pro změnu jejich pohled na věc.

-------------------------

Samota bolí

Život jde dál

Pavel se vrátil až dvě hodiny po půlnoci.

Ze začátku jen nechtěl sedět v kuchyni a čekat až se David uklidní, přestane trucovat, proto raději vypadl ven.

Procházel neznámými ulicemi, přeci jenom v téhle části Prahy bydlel teprve pár dní. Smrákalo se a žaludek se začal hlásit ke slovu. Z bundy vytáhl peněženku a zkontroloval obsah. Moc tam toho neměl, ale přeci jenom víc než v posledních měsících. Mimo papírové stokoruny ještě pár drobných, co mu zbyly z pondělního nákupu. David trval na tom, aby si je nechal. Usmál se. Za těch pár dní se o něj staral víc, než jeho matka celý minulý rok.

Mohla to být tak hodina, co odešel, takže se ještě nemínil vracet. Neřekl mu to snad David jasně, ať mu teď nechodí na oči. Jen ať taky vidí, že se dokáže zabavit i bez něj.

V nounejmovém rychlém občerstvení si koupil velký hamburgr a alespoň na chvíli utišil hlad. Noc byla ještě mladá, co kdyby jako za starých časů zašel někam do klubu. Přeci nemá zapotřebí se vnucovat. Na vybití přebytečné energie ze vzteku je nejlepší sex. I když pro dnešek se nejspíš spokojí jen s několika protančenými hodinami a trochou flirtu.

Spoustě mužů se líbil, to už věděl dávno. Nechal se jimi balit a vyhříval se v jejich zájmu. Jenže podvědomě tušil, že jim nejde o nic jiného než pěkné tělo. Poprvé v životě mu to vadilo. Nedával to na sobě znát, klidně nechával cizí ruce hladit mu zadek i jiné části. S jedním z nich se i líbal. Líbal? Spíš si vzájemně strkali jazyk do krku. Jeho tělu se to líbilo, ale mozek se mu pořád nedařilo vypnout. Nepomohlo ani pár skleniček, na které se nechal pozvat.

V jednu toho nechal. Přestal předstírat jak hrozně ho to tu baví a vyšel na čerstvý vzduch. Vzhlédl k obloze. I měsíc svítil slabě oproti jasu, který vydávalo noční město. Pomalu se loudal směrem k domovu. K domovu? Jak dlouho vlastně už nepoužíval slovo domov?

Vlastně to byl jen měsíc, co odešel, přesto mu to připadalo jak věčnost. On totiž byt v Liberci už několik let nesplňoval představu útulného domova. Chybělo to nejpodstatnější – zájem a láska, tedy lépe řečeno láska a zájem o něj. Ne o drahé dárky a počet eur na kontě jejich „milovaného dobrodince“.

Jak asi bude reagovat David na tohle toulání? Nechtěl to s ním řešit uprostřed noci. Za celou tu dobu si totiž neujasnil jak se k dnešní situaci postavit. Třeba se David už dávno dohodl s Robinem a Monikou, že ho hned ráno zase odstěhují na dlažbu. Hlavně jestli mu někdo neobsadil jeho oblíbené křoví. Ha ha ha. Teď už je tu stejně jaro, takže kdo potřebuje nějakou střechu nad hlavou?

Jenže tohle byly jen silácké řeči - měkká postel by se mu teď líbila a nejlíp ještě s tím roztomile nezkušeným klučinou, co v ní teď nejspíš už tvrdě spí.

Svlékl se a se svetrem z věšáku už potmě vešel do kuchyně. V šeru se posadil na židli, ze svetru si vyrobil polštářek a složil hlavu na stůl. Rušit Davida v tuhle noční hodinu se mu nechtělo.

Davida vzbudil budík. Ach jo. Dnes se mu chtělo vstávat jako by teprve před minutou zavřel oči. Nejradši by se na všechno vykašlal.

Rozsvítil lampu na stolku a podíval se vedle postele, kde míval ustláno Pavel. Ne že by ho tedy nechtěl pustit k sobě, ale na pohodlné vyspání ve dvou byla přeci jen dost úzká. Však oni vědí, proč vymysleli manželskou postel.

Peřiny však leželi ustlané na hromádce, stejně jako včerejšího večera. Takže se ještě nevrátil. Povzdechl si a mávnutím rukou zkoušel zaplašit obavy – vždyť to není žádný malý kluk, vždyť ještě před pár dny spával sám uprostřed města.

Dnes mu trvalo všechno nějak dlouho. Zrovna dopínal zip na riflích, když se natáhl po vypínači v kuchyni. Ruka mu zatuhla v půlce cesty zpět k tělu. Z kuchyně se stala noclehárna. Na stole ležel Pavel a za stolem se také někdo vrtěl. Tiše se protáhl kolem a nakoukl na spáče na zemi. Robin.

Tak tohle mi teda vysvětlete.

Ohlédl se zpátky k desce stolu. Blonďaté vlasy zakrývaly téměř celý obličej a zpod nich vykukoval jeho zelený svetr. Chtěl mu shrnout vlasy na stranu, ale nejspíš ho zatahal, protože Pavel se probral. Chytil ho za ruku a přitáhl si ji k tváři. „Hmm. To už musím vstávat.“ zamžoural rozespale.

„Jo. Navrhuju rychlý přesun do postele, z téhle polohy tě musí hrozně bolet záda.“ Chytil ho za ruku a pomáhal mu vstát. Ani se snad pořádně neprobral, protože jen co se svalil do Davidovy postele, už zase tiše oddychoval.

První věc co si Pavel po probuzení uvědomil byla měkká postel a polštář vonící Davidovým šampónem. Zavrtal obličej hloub a chvíli jen čichal tu příjemnou vůni. Včera si nejspíš myl vlasy, to zase bude celý den krásně vonět. A kde vlastně je.

Protáhl si svaly, mezi lopatkami a za krkem ho bolelo. Všude klid, takže David už musel odejít. A ani se nerozloučil. Bude to u něj muset odpoledne vyžehlit, a taky by si měl promluvit se zbytkem osazenstva bytu.

Vyvrávoral do koupelny a probral se studenou vodou. S ledovou Vltavou na obličeji, kterou ještě ofukuje větřík se to nedalo vůbec srovnat.

V kuchyni narazil na Moniku, zrovna myla nádobí.

Usmála se na něj a nabídla mu čaj z konvičky. Tohle bylo v podstatě poprvé, kdy se spolu ocitli delší dobu o samotě. Začala naprosto neutrálním tématem – jak se v noci vyspal. Pavel jenom čekal, kdy se zeptá na něco týkající se včerejška. Nevěřil, že by si to Robin nechal všechno pro sebe. Monča byla navíc chorobně zvědavá, to už stihl zjistit i za těch pár dní.

„Už jsi od včerejška mluvil s Davidem?“

„Ne. Říkal něco?“ Když nic jiného, alespoň by se mohl dozvědět, co může odpoledne čekat.

„Nic moc. Spíš mi přišel dost smutný.“

„Hmm.“ Tak to by měl vymyslet nějaké rozptýlení, když má celý den volno (ostatně jako už dlouho). Zadíval se na poloprázdný hrnek - že už by nazrál čas se zvednout?

„Řeknu ti to na rovinu. Ráno jsem mluvila s Robinem a omlouvám se, jestli ze sebe udělal blbce, ale na to má občas právo každý. Absolutně mi nevadí, že spolu s Davidem chodíte. Přeju vám to. Robina zkusím zpracovat, ale bude to nejspíš chvíli trvat, takže to s ním zkuste vydržet. Tebe by nejspíš taky šokovalo, kdybys mě viděl vášnivě se líbat s holkou.“

Pavel se začal smát. „Tak tohle už by tvůj přítel nerozdejchal.“ Ten Robinův výraz by chtěl vidět. I když kdo ví, heterosexuální kluky prý takové věci vzrušují, dokonce platí za podobné šou nemalé peníze v klubech.

„V kolik dneska razíš do školy?“ Změnil raději myšlenky, Robinův sexuální apetit raději nechá Monice. „Nepůjčila bys mi na chvíli notebook? Nechci se Davidovi bez dovolení hrabat v kompu a určitě ho má taky zaheslovaný.“

„Jasně. Ale něco za něco. Potřebova bych, abys tak mezi čtvrtou a šestou někam zmizel, mám pro Robina totiž takové menší překvapení a to vyžaduje soukromí.“

„Žádný problém. Stejně jsem se chystal ven.“ křičel na ni do pokoje, kam zaběhla pro počítač.

„Heslo je veverka.“ Prozradila mu při předávání.

Celou cestu z práce se David těšil až si konečně sedne, bohužel se mu ani jednou nepodařilo ukořistit volné místečko.

V bytě byl příjemný klid, jen od Robina se ozýval tichý smích. U něj však panovala tma a ticho. Pavel buď spal a nebo ještě pořád někde bloumal. No alespoň, že ho dnes ráno našel v kuchyni, i když si kvůli němu celou noc dělal starosti. Vlastně to ráno bylo celé divné.

Dneska by mohl dorazit rozhodně dřív, museli si promluvit. V noci se mu hlavou honily různé myšlenky, ale nakonec se ale vrátil k nedělnímu rozhodnutí – Pavla se nevzdá, ať mu ostatní vlezou někam. Rozhodně ho nenechá zase přespávat samotného venku, nebo v horším případě s někým jiným v jednom spacáku.

Převlékl se a zrovna vyndaval věci z tašky, když se ozvalo zaklepání na dveře.

„Dále.“

Dveře se pootevřely a do pokoje strčil hlavu Robin. „Ahoj. Můžu dál? Já...“ nestačil ani pořádně doříct, protože neviditelná síla ho postrčila do místnosti a zavřela za ním. Rozpačitě se přesunul ke stolu a posadil se na jedinou volnou židli v místnosti. Vyhýbat se Davidovu pohledu nemohl ale pořád. Tenhle jindy sebevědomý kluk teď nevěděl kde začít.

„Omlouvám se. Včera jsem nějak nevěděl co říct, tak jsem raději odešel.“ Na vteřinu mu koukl do tváře. „Jenom mě to po pěti letech, co se známe trochu překvapilo.“

„Jo, to chápu. Vlastně není moc lidí, co by to věděli.“ Vlastně za poslední týden jejich počet stoupl alespoň o čtyři sta procent, pokud jako základ počítá jednu osobu – sebe. Ta vysoká mu už asi vlezla na mozek – vypočítávat procentuální nárůst v téhle situaci může jen šílenec. Koutky rtů se mu zvedly v neznatelném úsměvu.

„Tu omluvu myslím vážně. V principu proti gayům nic nemám, jen na ten pohled si budu muset chvíli zvykat. Monča je tím dokonce nadšená – prý by z vás mohli být takoví ti super přátelé jako v seriálech. Chodit na nákupy, jíst sladkosti a koukat na romanťáky.“ Napětí z něj konečně trochu opadlo, hlavu už držel vztyčenou.

„Hmm. Tak to nejsou sice moje oblíbený činnosti, ale Pavel mě v těch nákupech určitě rád zastoupí.“ Takže zase kámoši? Robin sice nezněl úplně přesvědčivě, ale snaha se cení. Za pár dní už to bude v pohodě. „Jinak se taky omlouvám za ten šok.“

„Ono muchlování na pračce umí být vážně příjemný.“ Prohodil ještě Robin s trochu koženým úsměvem.

David by si teď dal taky říct. Stýskalo se mu po těch vlezlých dotycích jeho blonďáčka. Potřeboval by alespoň jednu pořádnou pusu.

8. díl

...