Půda plná harampádí

Kellan a Brian se znají už rok, což si žádá pořádnou oslavu. Jenže Kellan tvrdne v Paříži, takže Brian raději vyrazí na led.

Věnováno Tomáši Vernerovi za jeho dnešní úžasnou jízdu. Díky.

V pátek budu držet palce :-)

----------------------------- 

Zítra je šestnáctý únor a Kellan už dva dny tvrdl v Paříži. To si museli v Americe vybrat pro návštěvu zrovna tenhle termín? Jasně, zase zapůsobil zákon schválnosti. Jeden ze zakládajících členů společnosti se rozhodl, že prodá celý podíl ve firmě. A kupující si na prohlídku francouzské odnože vybere zrovna tento týden. Ještěže zítra ráno odlétá.

Dovázal si kravatu a před zrcadlem si ji doupravil. Nejradši by se sebral a vypadl odsud. Na dnešní večer je naplánovaný večírek, který se protáhne určitě až do noci.

Nemusel tyhle snobské večírky. Dámy ve večerních šatech, muži v oblecích. Do toho hraje pomalá hudba, na kterou stejně téměř nikdo netančí a všichni jen korzují se skleničkou v ruce a čekají před kým by se mohli zviditelnit. Jako správný zástupce hostitelské strany přišel mezi prvními. Kromě pár kolegů tu ještě nikdo nebyl. Kdo by taky chodil včas. Každý, kdo si přijde alespoň trochu důležitý dorazí až když má jistotu, že jeho majestátnímu příchodu budou přihlížet davy.

Kdo ví, proč James a Wiki přišli mezi prvními, na jejich přílišnou skromnost nesázel. Moc jim to spolu slušelo – Wiki jako vždy vypadala skvěle, něco ve stylu sexy barbie, jestli něco takového existovalo. Ještě pořád nechápal jak se jí podařilo dostat Jamese do stavu věrnosti, ale přál jim to. Vždyť se jeden o druhého snažili pěknou dobu.

Zamával na ně. Neviděl je téměř půl roku, takže v posledních dnech to trochu dohnal. Ne že by ve Francii nebyli fajn lidi, ale přeci jenom roky, co se zná s Jamesem se těžko nahrazují.

„Madam.“ políbil Wiki s úsměvem ruku. Jamesovi pouze potřásl. „Užíváte si Paříž? Pro zamilované je to prý úplný ráj.“

„Úžasné. všechny ty parčíky, lavičky na nábřeží, výhled na Notre-Dame.“ líčila nadšeně Wiki. „Romantické uličky jak z filmů. Viděli jste ten -“

„Jenom malinko kýč.“ přerušil ji James, než začne líčit děj nějakého trháku. „Jo a taky mě donutila zaplatit deset eur za zámeček, jen abychom ho nechali na nějakém mostě.“

Kellan se v duchu usmál. Sám k tomu mostu párkrát zašel a tajně pozoroval zamilované. „Neboj, taky mi tam jeden visí. I když my jsme si donesli svůj.“ S Brianem ho pověsili hned při prvním pobytu v Paříži. „Jen aby ta kovová láska vážně vydržela věčně.“

„To taky doufám.“ usmála se Wiki a přitulila se blíž k Jamesovi. „Měl bys mu to říct.“

„Hmm.“ Na Jamesovi byla vidět nervozita. „Neoznamuje se to lehko. Přece jenom jsem čekal, že to přijde až tak po padesátce-“

„Nedělej s tím okolky. Prostě James se snaží vykoktat, že se v dubnu budeme brát. Takže tímhle zveme tebe i Briana. Po seóně může taky trochu vypusit.“ Z kabelky vytáhla obálku se svatebním oznámením.

Kellanovi to trochu vyrazilo dech. „Svatba?“ Tak to nečekal. „Gratuluju.“ dostal ze sebe snad lepší reakci než čiré překvapení.

Až tohle řekne Brianovi.

<><><>

Šestnáctý únor. Dnes to jsou přesně rok, co v baru potkal Kellana. Jeden rok. Ani ve snu by ho nenapadlo, že se po roce budou ještě stýkat. Vlastně spolu už částečně i žili. Jen Brian ještě pořád trval na tom, že přes týden bude bydlet doma. Jenže teď byla sezóna a času nebylo tolik.

Před čtrnácti dny se vrátil ze švýcarského Bernu, z Mistrovství Evropy. Skončil druhý, což se mohlo zdát jako úžasný výsledek. Jenže on chtěl být první! Kellan si vzal v práci dovolenou, jen aby ho mohl alespoň v soukromí podpořit.

A teď je šestnáctého února a on sedí někde v Pařížské zasedačce s hromadou nafintěných manažerů a jednají kdoví o čem. A Briana nechal samotného v jeho staromládeneckém pokoji. A to si myslel, že zrovna Kellan je ten velký tmelič jejich vztahu. To on se vždycky uskromnil a přizpůsobil a teď zapomněl na jejich výročí. Dokonce spolu včera mluvili jen chvilinku, protože musel řešit ještě nějaké smlouvy.

Ne nebyl naštvaný, vůbec nebyl naštvaný. Jen krev se v něm vařila.

Dneska přece nebude sedět zdrceně doma. Popadl batoh a kabát a rychle vypadl na ulici.

Přebytečnou energii ze sebe dostane na kluzišti. Koukl na hodinky – půl deváté. Naštěstí dost hodin, aby tu už nikoho nepotkal. Jen on a led.

<><><>

Kellan spěchal co mohl, aby dorazil do Poitiers ještě v rozumnou dobu. Obchod je obchod, ale dnes mu už lezl pořádně krkem. Nestál o to, zrovna dneska bavit zahraniční klienty. Wiki a James byli jedinou světlou stránkou celé akce.

Chtěl Briana příjemně překvapit, jenže teď už bylo po deváté. Hlavně aby mu neutekl ze stadionu, i když podle Veronique tam ještě moc dlouho není. Ještě že mu tahle ženská přeje. Stačilo se u ní stavit pro klíč a tradá za miláčkem.

Zaparkoval na prázdném parkovišti. Vypnul světla a chvíli pozoroval ten klid kolem. Všichni si nejspíš spokojeně hověli doma.

Vystoupil a vydal se k vedlejšímu vchodu osvětlenému lampou.

Na nose ho zastudilo. Z oblohy se začal snášet sníh.

Vzhlédl a jen se kochal tou nádherou. Od vloček se odráželo světlo lamp, vypadali jak třpytky zlata. V srdci se mu rozprostřelo štěstí. Jen jedna věc tomu k dokonalosti chyběla – Brian vedle něho.

Rozběhl se přes asfaltovou plochu a zpomalil až u dveří. Nevadí, že už mu není patnáct, tady ho stejně nikdo neuvidí. Zastavil se s výhledem na led. Brian se zrovna řítil ohromnou rychlostí přes kluziště a před sebou postrkoval puk hokejkou. Vypálil. A trefil prázdnou branku.

„Bravóóó.“ Zakřičel Kell, čímž na sebe upozornil Briana. Stál na ledě a koukal jeho směrem. Zatřásl hlavou. Pořád asi nemohl uvěřit svým očím.

Jenže to už k němu doběhl Kellan. Objal ho kolem krku a vahou srazil na led. „Už jsem se ti někdy svěřil, jak hrozně mě rajcujou hokejisti.“ Možnou odpověď zarazil vlastními rty. Klečel nad ním a líbal ho.

„Tenkrát v Kanadě jsi vypadal z hokeje dost otráveně. Vlastně to byla tvoje výmluva, když jsi mě začal otravovat.“ Neodpustil si Brian.

„Hmm. Jenže žádný z těch hokejistů nebyl zrovna k mání. Jinak bych se nezahazoval s nějakým ožralou od baru.“ Sklonil se k jeho krku a olízl mu pramínek potu. „Tomuhle se nic nevyrovná.“

„Ne že by se mi to nelíbilo, ale nejspíš začínám přimrzat k ledu.“ Usmál se Brien.

„Snad nečekáš, že se zvednu. Na to tě až moc chci.“ Posadil se a boky se přitiskl k jeho břichu. V tomhle vážně nelhal. Stáhl ze sebe vlněný kabát a sako. „Jestli slíbíš, že budeš hodný, tak tě odseknu.“

„Budu hodný, slibuju.“ řekl s hranou pokorou Brian. Teplé vrstvy pod sebou ale uvítal. Mozek ho ještě úplně neopustil, o komplikace z prostydnutí nestál. I když za chvíli by mu to bylo jedno.

„Políbíš mě, prosím.“ zavrtěl se pod Kellem netrpělivě. Kellan větší povzbuzení nepotřeboval.

Venku ještě stále sněžilo, když vycházeli před budovu.

„Takhle by to mělo vypadat na Vánoce.“ povzdechl si Kellan. Od té doby, co odešel z Anglie se mu to mockrát nesplnilo.

Otevřel auto, zabalil se do deky, posadil se bokem a přitáhl si Briana mezi nohy. Zabořil mu nos do krku, dýchal jeho úžasnou vůni a užíval si tuhle kouzelnou atmosféru. V tenhle okamžik nelitoval ničeho, cítil jen nekonečné štěstí.

„Miluju tě.“ zašeptal tiše Brian. Nedělal to moc často, a o víc si toho Kellan vážil.

„Taky tě miluju.“ Zaštrachal v kapse a vytáhl malou tmavě modrou krabičku.

„Já mám pro tebe dárek až doma.“ smutně se omlouval Brian, když nadzvedával víčko.

„To abys věděl, že v mém srdci jsi ji už dostal.“ Na světle se zaleskla maličká zlatá medaile.

„Nejlepší přítel na světě.“ přečetl Brian vyrytá slova. Hlas se mu slabě třásl. Otočil se a líbl ho na tvář. „Děkuju.“

Seděli a užívali si jeden druhého. Vločky se dál snášely k zemi.

„Co kdyby jsme jeli ke mně, už musíš být celý placatý.“ ozval se po chvilce Brian.

„A mámě nebude divné, že spím s tebou v posteli.“ Říct to musel, i když teď by ho nenechal samotného ani za nic.

„Vždyť tě zná a navíc jsem ten nejlepší přítel na světě, takže tě ochráním před vším.“

V domě už naštěstí všichni spali, takže se jen tiše proplížili do Brianova pokoje. Setkání s rodiči si nejspíš schová až na ráno. Kellan už se nemohl dočkat soukromí postele. Tohle je vlastně první noc pod střechou tchána a tchýně, tak to by se měl chovat slušně.

Před usnutím pohladil Briana po rameni. „Mám jednu novinku z Paříže, co jsem ti ještě neprozradil. Wiki s Jamesem nás zvou v dubnu na svatbu.“

19. díl

21. díl