Smůla ve hře - štěstí v lásce??? - 16. díl
-----------------------------
Smůla ve hře, štěstí v lásce?
Dvojitá výhra
Kellan opravdu dodržel svůj slib a pár hodin se mu věnoval. Prošli několik ulic v centru a nakonec skončili v jedné malé restauraci. Oběd, trochu přátelské konverzace, ale nic víc. Choval se k němu jako by byl vážně jen kamarád. Ani chvilku nebyli sami, žádná zapadlá ulička, ani skryté zákoutí. Briana napadlo, jestli to nedělá naschvál, že by se ho bál?
Nakonec se rozloučili a Kellan se rozhodně netvářil, jako by ho chtěl ještě vidět. To má ale smůlu, usmál se v duchu Brian. S kamenným výrazem mu podal ruku a bleskově mu ukradl letmý polibek. Vlastně jejich rty se jen na okamžik dotkly, než stihl Kell uhnout.
<><><>
Tak je to tady! Tohle bylo naposledy co Briana viděl. Do posledního okamžiku doufal, že něco udělá, něco čím mu dokáže, že za to stojí. A on ho letmo políbí a zmizí. Dokonce mu připadalo, jako by ho opouštěl s lehkým srdcem. Sakra. Tohle měl být přeci jeho triumf, a ne že ho Brian vesele opustí.
Už dvě hodiny se z toho nemůže vzpamatovat. Pořád si přijde jak ve špatném hororu. A teď ke všemu bude muset ještě strávit večer u Jamese s ostatními. Nejradši by zavolal, že mu není dobře, ale tím by se nic nevyřešilo. Ještě dvě zatáčky a je tam. Proč musí bydlet takový kousek od něj? Že by si ještě dal pár okruhů městem?
Nakonec vážně prošel kolem Jamesova domu bez povšimnutí a po hlavní zamířil pryč. Postranními uličkami kroužil kolem dokola. Okolí věnoval jen nejnutnější pozornost, aby nenarazil do stromu, či plotu u zahrad.
Napadlo ho zkontrolovat hodinky. Už měl půl hodiny zpoždění. Raději zamířil tím správným směrem, aby nemusel ještě ospravedlňovat svoje zdržení.
I teď venku ještě pálilo slunce - horký vzduch ho úplně vysušil. Chuť na vychlazené pivo se zvětšovala čím blíže byl Jamesovu domu. Zevnitř se ozýval smích, to nejspíš už všichni seděli v obýváku. Zazvonil.
Otevřít mu přišel Tony. „Dost, že jsi tady. Ten tvůj kámoš je skvělej.“ Že by James snídal vtipnou kaši. Dolehl k nim další smích a řev.
Kellan se loudal za Tonym, nějak se mu tam nechtělo. Když vstoupil, osazenstvo pokoje ho jen netrpělivě pozdravilo, jako by rušil. Podíval se na střed jejich zájmu.
Brian. Rozesmátý Brian rozvalený v jeho oblíbeném křesle.
Nejradši by praštil hlavou o zeď, aby se zbavil té halucinace.
„Co tady sakra děláš?“ křikl Kellan na jedinou osobu, co teď viděl. „Neměl jsi už dávno odletět někam do tramtárie?“
Ostatní jen nechápavě koukali. Proč nemá radost z tohohle překvapení? Brian byl skvělý společník, všichni se až do teď bavili. Naštěstí žádná z těchto myšlenek nezazněla nahlas.
Nikdo nepromluvil. Kellan čekal na odpověď, ale Brian se na něj jen usmál.
Takže on ho skoro oplakal a on se spolčí s jeho nejlepšími přáteli. Teď už najednou bylo jedno, že ještě před chvílí by za jediné setkání slíbil cokoli. Zuřil. A nechtěl ho tady.
„Tak si sedni a napij se.“ udělal mu vedle sebe místo James. Popadl ho za předloktí a stáhl ho na gauč. Do ruky mu vrazil studenou plechovku.
Napětí zkusil přerušit Buzzy, jeden z Jamesových bývalých spolužáků. „Jak myslíte, že dneska budeme hrát. Včera jsem si vsadil na vítězství.“
„Tak to to projedeš jako vždycky.“ Křečovitě se zasmál Tony.
Kellan pěnil. Nejradši by ho nakopal. Co kdyby se sebral a odešel?
Nakonec přeci jenom zůstal.
Zatažené závěsy a pilně pracující klimatizace vytvořili kolem skvělou atmosféru na sledování makajících sportovců v televizi. Kellan se ale ještě ani teď po půl hodině hry nemohl soustředit na sledování. Buzzy s Tomem to prožívaly snad ze všech nejvíc, ale on se nemohl nějak donutit k nadšení ze střeleného gólu. A za to všechno mohl ten zmetek nedaleko od něj. Už asi po sté si ho prohlédl. Největší vztek už ho přešel a dokonce začínal oceňovat jeho vytrvalost. Podezříval ho, že se spolčil s Wiki, protože to byla jediná osoba, co měla na Jamese vliv. Ten by ho těžko pozval sám od sebe, i když kdo ví.
Znovu se podíval na jeho usmívající se obličej v šeru ozářený světlem obrazovky. Oči mu svítily. Brian se zrovna podíval také na něj a hodil po něm jeden ze svých okouzlujících úsměvů. Tímhle Kellana vždycky dostal. No nemůže se přeci na Briana zlobit pořád, takže bu mu mohl dát ještě jednu malou šancičku. Otočil se raději k fotbalu, už na něj zíral moc dlouho.
Koutkem oka zaznamenal Brianův pohyb. Tiše se zvedl a odcházel. Nejspíš na záchod. Co kdyby šel za ním. Mohli by si promluvit. Jednou to stejně bude muset přijít a teď mu to najednou nepřipadalo tak hrozné.
Na spánku ucítil dotyk. Málem vyskočil leknutím. Brianovy rty ucítil u ucha. Co to proboha dělá? Vždyť pokoj je plný lidí. James dokonce sedí necelý metr od něj. Rychle se rozhlédl po ostatních. Nikdo jim ale nevěnoval pozornost. Naštěstí.
„Hezky voníš.“ šeptl mu Brian, prsty ho hladil po krku. Kellan se narovnal, aby mu přes opěradlo umožnil lepší přístup.
Tohle mu chybělo – cítit Brianovy doteky a jeho omamnou vůni. Chtěl pusu. Naklonil k němu hlavu. Brian ho ale najednou pustil a vyšel do chodby.
Ten zmetek! Jak mohl přestat takhle na začátku. Chtěl se zvednout a běžet za ním. Jenže do konce poločasu zbývalo už jen pár minut. Však on si ho ještě najde.
Čtvrthodinová pauza se nekonečně vlekla i když si ji zkrátili soutěží v strefování se popcornem do skříně. Kluci se dneska vážně bavili, Tony už začínal být trochu připitý. No alespoň nebude sám, kdo zítra nepůjde na tu jejich tůru do hor. Sice se na ni celkem těšil, ale život je přece vždycky o výběru. A jestli má šanci strávit zítřek o samotě s Brianem, nebude přeci váhat.
Konečně se zase červení a bílo-modří panáčci začali honit za míčem. Kellan občas mrkl na ostatní. Když se mu zdáli už dostatečně zažraní do hry, zvedl se. A pro změnu si za Brianovo křeslo stoupl on.
Prohrábl mu vlasy. Mrazilo ho i z toho jemného lechtání mezi prsty. Brian nijak viditelně nespolupracoval a tak mu začal oždibovat ucho. Teď už nepřemýšlel, co by tomu řekli ostatní. Jen si užíval pocit nebezpečí a vzrušení.
Podle zrychleného dechu poznal, že Brian přeci jen není ze železa. „Pojď se mnou na chvíli do kuchyně.“ vyzval ho tiše Kellan a odešel.
Přechod z šera do světla ho oslnil. Stál za závěsem a čekal až si jeho oči přivyknou. Zezadu ho objaly ruce. „Tak konečně trocha soukromí.“ zamumlal Brian, než se přisál k jeho rtům.
Nedělní loučení bylo snad to nejhorší co zažil. Kellan najednou litoval, že se k němu nevrhl už v pátek a neprožil tak o den delší štěstí.
Když v sobotu přijela Buzzova manželka vyzvednout si svého silně podnapilého muže, který oslavoval svoji sázkařskou výhru, vzala sebou i Tonyho. I on s Brianem se rozloučili s Jamesem a vyrazili ke Kellanovu domu. Připadal si jak v ráji. Drželi se za ruce a když už to jeden z nich nevydržel, zastavili se a chvíli se jen líbali. Měl pocit, že se ho snad nikdy nenabaží, a nezbavil se toho do teď. Nejradši by ho nikam nepustil. Jenže co se dá dělat, bohužel krasobruslení je jeho velký konkurent.
Brian nastoupil do letadla a Kellan teď čekal v odbavovací hale až vzlétne.
Vlastně se toho v jejich vztahu moc nezměnilo. Žádné pořádné závazky. Jen schůzka příští víkend. Neměl by se na něj zase moc upínat. Vždyť Brian mu sám řekl, že mu je s ním skvěle a chce vyzkoušet kam to povede. Jenže Kellan nechtěl nic zkoušet. Chtěl být prostě s ním. Až do konce světa, jak se staromódně říká. Jenže kdo ví, co bude za pár týdnů až se Brian zase vrátí do Evropy.
----------------------------------
Možná se ten konec blíží až moc rychle, ale příště už to snad bude definitivní. I když určitě by se dalo nastavovat do nekonečna:-)
Občas žasnu, jak se někteří lidé dostanou na moje stránky. Kdo by řekl, že na výraz "rampouch v zadečku povídky" google zařadí Půdu na deváté místo ve vyhledávání? A to je moje Vánoční povídka psaná v naprosté počestnosti. Škoda, že dotyčný nenechal zprávu, jak byl s obsahem spokojený.
(A pro "smůla v lásce" jsem na Seznamu jako první:-) Tak tohle prvenství si nějak neumím vysvětlit. Na Googlu jsem až jedenáctá.)
15. díl | 17. díl |
(Povídka je pouze inspirovaná skutečnými událostmi, soukromé situace a myšlenky hrdinů jsou však naprostým výmyslem autorky.)
Komentáře
Přehled komentářů
Strašně moc ti děkuju, ty ani netušíš jak strašně jsem jásala, že jsem našla něco takovéhle o Brianovi... opravdu jsem nadšením bez sebe a strašně se mi tvoje dílko líbí :) je hrozně roztomile a strhující do děje :) Jen je strašná škoda, že tu nepřibývají :( Kdyby jsi zase psala, prosím napiš mi na www.sayonara-aniari.blog.cz budu ti strašně vděčná :)
:o)
(Wierka, 2. 3. 2012 14:40)
juhůů ja jim tak fandim.. vdaka za super díl ...
klidně ještě trošku natahuj...
nj google ...
nemáš to tam 2x.. O.o
...
(Nixerwil, 1. 3. 2012 22:46)
Já říkám ANO! jo, moc se mi líbí to, co píšeš ;) a doufám, že budeš i pokračovat. Vlastně jsem na tebe narazila náhodou, ale já se vrátím!
Skvělé! Další dílek do sbírky mých yaoi oblíbených :D
Zbožňuju tě holka!
(AniariShattered, 1. 2. 2013 15:58)