Smůla ve hře - štěstí v lásce??? - 2.díl
Smůla ve hře - štěstí v lásce???
Polední vstávání
Řasy se zatřepotaly a rozespalé oči zamžouraly do šera. Od stěny se odrážely proužky poledního světla, které pronikali skrze žaluzie.
Tohle není můj pokoj, blesklo mu hlavou. Vzepřel se na ruce a prohlédl si neznámý prostor. Strohost zařízení se značně lišila od hotelových pokojů, ve kterých normálně spával. Žádné barevné doplňky nerozveselovaly ponurý interiér. Jeho pohled upoutala až sytě modrá hromádka látky na koberci. Zrovna začal přemýšlet, co by to mohlo být, když za sebou ucítil pohyb. Překvapeně se otočil. Zaraženě zíral do rozespalých čokoládových očí, které se na něj smály. Sakra, co včera prováděl, že tu teď leží s tímhle chlapíkem v jedné posteli?
„Dobré ráno.“ pozdravil Kellan a pohladil ho zlehka po tváři.
Tím dotykem mu připomněl celý včerejšek, myslí mu proletěly vzpomínky až do rozhovoru s novináři, který poskytoval těsně před cestou na stadion. Rychle se odvrátil, vyskočil z přikrývek a ze stolku popadl téměř plnou láhev whisky. Nevšímal si slabé nevolnosti, když se mu z rychlého pohybu zamotala hlava. Těch pár hodin spánku přeci jenom nestačilo k naprostému vystřízlivění, což s povděkem přivítal. Na muže za sebou se ani neohlédl. Choval se sice jako největší sobec, ale bylo mu to jedno! Měl pocit že jeho problémy jsou ty nejdůležitější, to přeci pochopí každý. Znovu upil několik velkých doušků a i s lahví v ruce zamířil do koupelny.
Kellan jen nechápavě přihlížel, copak nedělá celé dny nic jiného, než se utápí v alkoholu? Myslel, že včerejšek byl výjimkou, ale nejspíš se spletl v úsudky. Odvrátil znechucený pohled od dveří, ve kterých zmizel a raději si k uchu přiložil sluchátko telefonu.
„Dobrý den, co pro vás mohu udělat?“ ozval se příjemný ženský hlas.
„Dobrý den, mohl bych vás poprosit o něco k snídani?“
„Nedáte si raději oběd, přeci jenom už je jedna hodina.“ snažila se mu taktně připomenout slečna z recepce.
„Hmm, díky. Zůstal bych u té snídaně. Dal bych si to co obyčejně, jen mi prosím přineste dvě porce. Pokoj 38“
„To máte takový hlad?“ zachichotala se. Smích jí nejspíš zmizel s tváře, když zaslechla na druhé straně nový hlas. „Ach pardon… Hned to bude.“ omlouvala se spěšně a raději rychle zavěsila.
Kell obrátil oči ke svému hostu, který zrovna pokládal nedopitou láhev zpátky na původní místo. Nejspíš si to neuvědomoval, ale opřený o stolek odhaloval celé svoje nahé tělo, přičemž vypadal neuvěřitelně sexy. Takového kluka by mu záviděl snad každý, ale bohužel mu nezůstane na věky, aby se sním mohl někde chlubit. Takže by si ho měl užít, dokud ho tu má. A tak se raději místo přemýšlení zvedl a přistoupil těsně k němu.
„Pospícháš dneska někam nebo si se mnou dáš snídani v posteli?“ pravou ruku položil na jeho bok a prsty ho lehce hladil.
„Celý den mám volný, takže jestli se mi postaráš o dostatek pití, nevím proč bych měl hledat jiné místo.“
Tohle sice nebyla odpověď, kterou by chtěl Kellan slyšet, ale hlavně že mu alespoň pro dnešek nikam nefrnkne. Přitiskl se boky k jeho odhalenému tělu a ústy mu lehce přejel po rtech. Ty reagovaly přesně podle jeho představ a za chvíli ho už vášnivě líbaly.
Přitlačil se k němu ještě blíž, cítil jak rychle oba díky vzrušení tvrdnou. Až do teď nezaměstnaná Kellova levá ruka se přesunula na záda svého partnera. Líbilo se mu hladit vystupující obratle, které se dole ztrácely mezi kulaťoučkými půlkami. Jednotlivé hrbolky mu připomínaly korálkový náhrdelník schovaný pod jemnou látkou.
Včera v noci Brian příliš iniciativy neprojevil a tak předpokládal, že i dnes bude spíš přijímat než dávat. Proto sebou leknutím trhl, když ucítil lehký dotyk prstů na penisu. Pod kůží mu zavibroval elektrický proud, rozhodně to bylo velmi příjemné. Natáhl se k jeho uchu a pár udýchanými slůvky se mu snažil dát najevo, aby rozhodně nepřestával.
Vše přerušilo hlasité zaťukání na dveře. „Pokojová služba, pane.“
„Sakra.“ zachraptěl Kell. Lepší chvíli si už vybrat nemohli.
Dvakrát se zhluboka nadechl, aby jeho hlas získal alespoň trochu normální zvuk. „Hned jsem tam.“ Co teď na sebe rychle hodit, aby každému nebylo hned jasné co tu dělali? Vpadl do koupelny, popadl první věc, která se mu zdála vhodná – velký světle modrý ručník – a už si ho omotával kolem boků.
„To tu budeš stát takhle nahý?“ broukl směrem k Brianovi, který ještě pořád stál opřený na tom samém místě, a pobaveně ho sledoval. Konečně mu došlo, že Kellan není jediný, kdo by se tu měl zahalit a raději zmizel ve vedlejší místnosti.
Kell s peněženkou v ruce zatím otevřel dveře. Za nimi stál mladík v uniformě, který se úspěšně tvářil, jakoby bylo naprosto normální obsluhovat polonahé hosty. Kellan pouze koukl na účet, zaplatil a rychle ho vyprovodil z pokoje.
Z tácu se místností šířila příjemná vůně čaje a čerstvého pečiva, až se sbíhaly sliny. Proto ihned popadl plátek veky a už si ho mazal máslem a marmeládou – za celou noc přeci člověku vyhládne. Nedočkavě se do té dobroty zakousl, na tváři se mu rozlil labužnický výraz.
„Tak to jsem to tedy dopracoval-vyměněn za kus žvance.“ Ozvalo se od dveří koupelny, ze kterých právě Brian vycházel.
„Jsem přece chlap, tak musím pořádně jíst.“
„Hmmm. Když myslíš.“ Přešel místností, nenápadně se naklonil k jeho ruce, roztáhl do široka pusu a kousl. Takže mu v ústech zmizelo téměř vše, co Kell držel v ruce. Ten se na něj zamračil, ale raději začal připravovat další kousek. Utrhl z něj jedno sousto a začal nenažrance vedle sebe krmit. Jedno jemu, jedno sobě. Líbilo se mu, jak ho při tom Brian vždy lehce kousl do prstů. Zájem o jídlo se postupně začínal zmenšovat úměrně jejich škádlení.
První kdo to nevydržel byl Brian. Rukou si přitáhl Kellovu hlavu k sobě a zlehka mu olízl rty. „Chutnáš báječně.“ stihl ho ještě pochválit, než se opět přisál k jeho ústům a povalil ho na postel. Svezl se trochu níž a začal ho laskat na prsou, zblízka slyšel zrychlující se tep jeho srdce. Přiložil ucho na levou stranu těla pod sebou, aby lépe slyšel, a rukama mu dál pátral po těle.
V této pozici nevydržel dlouho, za chvíli začal ústy zkoumat místa, která předtím hladily jeho ruce. „A teď si dáme moučník.“ zamumlal směrem k jeho břichu, dříve než rozhrnul ručník.
Zalití potem, vzájemně v náručí čekali až se jim zklidní dech. Nic neříkali, pouze si užívali nádherný okamžik. Brian cítil, jak mu prsty zlehka pročesávají vlasy a jemně masírují pokožku.
Kellan měl pocit, že se mladíka vedle sebe nemůže přestat dotýkat, i když orgasmus na chvíli uspokojil sexuální potřebu. Moc často se mu nestávalo, aby skončil pouze u orálního sexu, vlastně pouze když nebyl čas nebo soukromí, ale dnes to nebyl ani jeden z těchto případů. Nevěděl, proč zrovna dnes mu to stačilo, dokonce měl pocit, že je to mnohem lepší něž celá noc probdělá s nějakým nádherným modelem. Pořád na jazyku cítil jeho chuť a při představě toho, že on pro změnu cítí jeho ho zašimralo kolem žaludku. Nechtěl zbytečně přemýšlet v čem je tenhle mladík tak výjimečný, takže ho raději popadl za ruku a vytáhl do stoje. „Měli by jsme vstávat, přeci nestrávíme celý den v posteli.“
Za chvíli už stáli před hotelem a přemýšleli, kterým směrem se dát. „Vždyť je to jedno. Jdeme třeba vpravo.“ Rozhodl konečně Kell.
Ani jeden z nich toho příliš nenamluvil, prohlíželi si výkladní skříně, domy, projíždějící auta a občas něco z toho okomentovali.
Brian brzy začal vyhlížet nějakou hospodu, kam by zašli - zařekl se, že až do zítřka nebude ani minutu střízlivý a už na sobě začínal pozorovat zrychlující se reflexy. Zrovna zahlédl velkou vývěsní tabuli jednoho z místních podniků, když si všiml, že někde ztratil Kellana. Tak ono to s těmi reflexy nebude zas tak žhavé, když si nevšiml, že mu chybí téměř dvoumetrový chlap.
Ohledl se a spatřil ho několik metrů zpět stát u jedné z výloh. Co to tam může mít tak zajímavého? Vrátil se několik kroků a postavil se vedle něho. Podíval se před sebe a uviděl fotografie různých lidí odhalujících tetování, piercing nebo obojí. Co ho na tom tak zaujalo? „Ty někoho z nich znáš?“ zeptal se nakonec zvědavě.
„Ne.“ odpověděl.
„Tak chceš vypadat jako támhleten strašák?“ ukázal na fotku kluka, který měl propíchaný celý obličej. Stěží by se na něm našlo místo, na které by se nechytl magnet.
„Moc vtipné.“ se zamračením se odvrátil od skla a vykročil dál po chodníku.
Tak co tohle mělo znamenat? No nevadí vytáhnu to z něj nad půllitrem piva. „Co si udělat malou přestávku?“ zavolal na něj, čímž mu chtěl naznačit, že právě přešel cíl jejich cesty - tedy alespoň pro něj. Na odpověď nečekal a rovnou vstoupil do dveří.
------------------------------------------------------------------
Na závěr ještě jeden obrázek, který sice nemá s příběhem nic společného, ale třeba se nad ním zasmějete nebo zamyslíte. I když to myšlení je na vlastní nebezpečí, někomu to nemusí dělat dobře:-)
:o)
(Wierka, 22. 5. 2010 11:25)