Půda plná harampádí

Noční myšlenky

Ticho. Všude kolem je nesnesitelné ticho, které občas přeruší pouze zvuk motoru pod oknem projíždějícího auta. V celém bytě nikdo není až na osobu krčící se v posteli. Pravidelné oddychování by mohlo znamenat ničím nerušený spánek, ale ze strnulého držení těla přímo čiší napětí.

Je sobota v noci a David se topí v myšlenkách. Všechno to začalo tak nevinně - jako každý večer si šel lehnout kolem jedenácté, pohodlně se uvelebil pod peřinou a nechal myšlenky plynout. Jako obvykle se mu vybavovaly útržky dnešního dne - jak ráno dobíhá autobus, cestou rychle snídá rohlík z pekárny, pomáhá vybírat voňavku starší paní pro vnučku - připomenou se mu stařenčina slova: „...Je to moc hodná holka, dokonce v tvém věku, ... přítele ještě nemá, ale určitě si najde milého mladíka jako jsi ty...“ Babička touhle větou určitě nemyslela nic špatného, ale hluboko v srdci se mu od toho okamžiku začal rozpínat zvláštní pocit, něco jako smutek.

Teď když nad tím tak přemýšlel, nejspíš to byla opuštěnost. Vždyť na světě není jediná osoba, které by na něm víc záleželo. Nanejvýš Robinovi, jenže ten má rád všechny, se všemi skvěle vychází. To že spolu bydlí ještě neznamená, že jsou nejlepší kamarádi, navíc nikdy víc než kamarádi nebudou, protože Robin má přítelkyni, se kterou mu nic nechybí.

Když přijede jednou za čas domů, místo toho aby e na něj nadšeně sesypali a zajímali se co celo dobu dělal, sestra ne něj hodí pohled typu: to už jsi zase tady, a rodiče se s ním baví snad jen ze slušnosti.

Jak by teď potřeboval obejmout, přitulit se k teplé hrudi a poslouchat bušení srdce blízkého člověka. Jenže místo toho je tu sám a ádný princ na bílém koni si pro něj nepřijede. Copak je to moc, chtít někoho líbat a rozmazlovat.

Jenom aby nedopadl jako nějaká stará panna, co si místo dítěte pořídí psa. Jenže teď by se hodil i ten pes. Velkej dlouhosrstej, tak to byl skvělej polštář.

No tak dost! Tak špatně na tom ještě není, aby musel přemýšlet nad chlupatým polštářem.

Vyskočil na nohy a vypravil se do kuchyně. Některé holky zajídají žal čokoládou nebo zmrzlinou, tak on si pro změnu uvaří kapučíno.

S kouřícím hrnkem se vrátil zpátky do pokoje, natáhl si tlustou mikinu a vyšel na balkon. Alespoň nějakou výhodu mají tyhle krabicovité paneláky - je z nich nádherný výhled na město. Pod ním se osvětlena desítkami lamp rozkládala Praha. A to si myslel, že ve velkém městě musí být přeci mnohem jednoduší někoho si najít než v pěti tisícovém městečku. I když ono to možná ani nebude tím městem, ale jeho aktivitou.

„Musím něco udělat, a nejlépe teď hned!“ rozkázal si na hlas. Usrkl obsah svého hrníčku a pokrčil čelo soustředěním.

Tak co teď uprostřed noci může dělat? Těžko vyrazí na ulici a každého kluka, kterého potká se zeptá: „Nechceš mě?“. A ještě by u toho mohl dělat štěněčí oči.

Tak vážně! Jaké možnosti má člověk když se chce seznámit? Hmmm. Vyrazit do klubu nebo na diskotéku, dát si inzerát nebo na něj odpovědět, napsat si na záda velký nápis hledám kluka, nebo se jen tak normálně seznámit v metru, když jede do školy - tak tahle alternativa pro něj prostě nějak nefunguje.

Takže hezky popořadě. Posadil se k počítači, který po stisknutí tlačítka osvětlil místnost chladným světlem. Co vlastně hledat? Chvíli se zamyslel a do vyhledávače vyťukal gay klub. Ani ne za sekundu mu počítač ukázal několik prvních odkazů z 81 tisíc. „Tak to si opravdu můžu vybírat!“, pomyslel si překvapeně. Projel několik prvních odkazů, ale ani do jednoho z podniků se mu nechtělo, představa že je někde sám mezi kupou neznámých lidí ho docela děsila. Takže zkusil inzeráty. Pro začátek si jenom prohlédne, co píší ostatní a třeba se mu někdo zalíbí.

Z koukání do obrazovky se mu ale brzy začaly klížit oči. „Ráno je moudřejší večera.“ Zamumlal než se svalil do postele.

Naplněný optimizmem,že teď už se to musí konečně podařit upadl do spánku.

 --------------------------------------------------------

Tak to je konec 1. dílu. Pro někoho možná nuda, ale jestli jste dočetli až sem tak to zas tak hrozný být nemohlo :-)

Anketa ovlivňující příští díl trvá do čtvrtka dopoledne.

Doufám, že se najde alespoň jeden človíček, co si za týden přečte pokráčko.

Jakýkoliv názor je názor, tak se nestyďte a schutí do mě.